Škola nemůže zcela zakázat nošení křížku ani muslimského šátku nezahalujícího tvář a znemožnit tak přístup ke vzdělání

Studentka ze Somálska byla nucena ukončit studium na střední zdravotnické škole v Praze z důvodu odepření možnosti nosit během výuky hidžáb. Požadavek vycházel ze školního řádu, který vyžadoval dodržování společenského chování a zakazoval nosit ve škole pokrývku hlavy. Studentka považuje nošení muslimského šátku za projev svého náboženského vyznání. Proto obecné pravidlo mířící ve skutečnosti na jiné případy považovala za nepřímo diskriminační, protože ji znevýhodnilo proti ostatním studentům.

Ředitel školy nemůže rozhodovat, zda náboženský symbol povolí či ne

Česká republika nestanovila žádným právním předpisem přísnější pravidla pro užívání náboženských symbolů ve veřejném prostoru, jako je tomu v některých jiných státech (např. Francie nebo Turecko), resp. nestanovila pravidla žádná. Na tuto problematiku proto dopadá pouze obecná úprava obsažená v Listině základních práv a svobod, v antidiskriminačním zákoně a ve školském zákoně. Projevy náboženského přesvědčení lze omezit výhradně zákonem, a jen tehdy, sleduje-li omezení legitimní cíl. Tím může být veřejná bezpečnost, ochrana veřejného pořádku, zdraví nebo morálky a ochrana práv a svobod jiných. Ředitel školy proto nemůže sám rozhodovat o tom, zda náboženský symbol povolí či nikoli.

Obecné ustanovení školního řádu, které zakazuje nosit pokrývku hlavy při vyučování, je podle veřejné ochránkyně práv legitimní, pokud míří na studenty, kteří by měli při výuce na hlavě např. kšiltovku či kapuci. Jestliže se však studentka obléká v souladu se svým náboženským vyznáním, neporušuje tím společenské normy. Odepření práva projevit náboženské vyznání navenek formou muslimského šátku tak naplnilo znaky nepřímé diskriminace v přístupu ke vzdělání z důvodu náboženského vyznání. Požadavek na dodržování společenského chování přitom nelze považovat za legitimní cíl omezení.

„Rovné zacházení neznamená vždy stejné zacházení. Pro osoby bez vyznání či osoby vyznávající náboženství s méně striktními pravidly není zákaz nosit pokrývku hlavy obecně důležitý. Pro muslimské ženy má však nošení muslimského šátku zásadní význam jako projev náboženského vyznání. Plošný zákaz tedy nepochybně představuje zásah do náboženské svobody a jednání ředitelky školy bylo v rozporu s antidiskriminačním i školským zákonem,“ vysvětluje veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová a dodává: „Podle mého názoru není pochyb, že v rámci teoretického vyučování na zdravotnické střední škole neexistuje rozumný důvod zakazovat studentům nosit pokrývky hlavy, pokud jsou vyjádřením jejich náboženského vyznání.“

Ve vztahu k výuce tělesné výchovy a nácviku odborných dovedností sice lze uvažovat o bezpečnosti a ochraně zdraví jako legitimních cílech omezení, ale ochránkyně je přesvědčena, že plošný zákaz nošení pokrývky hlavy není ani v tomto případě přiměřeným a nezbytným prostředkem k jejich dosažení. Je totiž možné přijmout i mírnější opatření, například nošení tzv. sportovních forem muslimských šátků.

Pouze v případě ošetřovatelské a zdravotní praxe vyhláška Ministerstva zdravotnictví (vyhláška č. 306/2012 Sb., o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavkách na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče) neumožňuje nošení hidžábu. Vzhledem k tomu, že však stanovuje povinnost zakrýt si vlasy čepicí, lze se podle ochránkyně domnívat, že by studentce nečinilo žádný problém přizpůsobit se těmto podmínkám.

Inspektorát ČŠI postupoval jednostranně

Inspektorát České školní inspekce vycházel především z informací poskytnutých střední zdravotnickou školou a nevypořádal se ani s rozpory mezi nimi. Ztotožnil se se skutkovým stavem, jak ho popsali zástupci školy, a jimi poskytnuté informace u studentky či její právní zástupkyně neověřil. Uznal sice, že ze školního řádu nevyplývala možnost požádat o výjimku z obecně formulovaného pravidla ve školním řádu, ale usoudil, že výjimka byla možná.

Inspektorát zcela pominul fakt, že užívání náboženských symbolů může být omezeno pouze zákonem, že ředitelka nebyla oprávněna jejich užívání omezit školním řádem a nemohla ani rozhodovat, jestli studentce nosit muslimský šátek povolí nebo ne. Nesprávně proto uzavřel své šetření s tím, že je stížnost studentky nedůvodná a na straně ředitelky školy nevznikl prostor pro porušení zásady rovného přístupu. Ústředí České školní inspekce již doporučení ochránkyně zohlednilo.

Nový školní řád

V návaznosti na šetření inspektorátu České školní inspekce schválila školská rada nové znění školního řádu, které sice stále obsahuje povinnost pohybovat se ve škole bez pokrývky hlavy, ale rozšiřuje možnosti udělení výjimky i z náboženských důvodů. Ochránkyně sice tento krok oceňuje, ale upozorňuje, že i v této podobě je školní řád v rozporu s právními předpisy: „Ředitelka školy není zmocněna zákonem, aby mohla rozhodovat o udělení výjimky k oblékání v souladu s náboženským přesvědčením studentů školy. V případech, kdy je pokrývka hlavy vyjádřením náboženského přesvědčení navenek, musí být výjimka z takového pravidla naprosto automatická. Bylo by proto vhodné, kdyby školní řád výslovně uvedl, že se zákaz nošení pokrývek hlavy nevztahuje na náboženské symboly.“

Vzhledem k probíhající veřejné diskusi se ochránkyně rozhodla seznámit veřejnost alespoň se základními informacemi o případu. Dosud neobdržela vyjádření školy, proto podrobnosti a úplnou argumentaci zveřejní až po uzavření věci ve druhé polovině září 2014.