Benevolence úřadů umožňuje překračování limitů hluku

Ochránce je přesvědčen, že cílem veřejné správy musí být předcházení negativním dopadům hluku, a tedy usměrnění činností a aktivit, které hluk vytvářejí, do přijatelných limitů. Dosavadní zjištění ochránce však ukazují, že pozornost věnovaná hluku ze strany orgánů státní správy není dostatečná. Proto veřejný ochránce zpracoval sborník svých stanovisek, jehož úkolem je seznámit příslušné úřady a veřejnost s poznatky a názory ochránce na tuto problematiku.

Dvě oblasti, v nichž problémy s hlukem zejména přetrvávají, představují dopravní stavby a hluk spjatý s hudebními produkcemi.

1. Hluk z dopravních staveb

K nejčastějším předmětům kritiky ze strany ochránce i jeho zástupkyně dlouhodobě patří udělování výjimek vlastníkům či provozovatelům zdroje nadlimitního hluku a v poslední době i problematika ochranného hlukového pásma.

Provoz letiště Praha-Ruzyně

Zástupkyně ochránce se zabývala stížností na nedodržování podmínky územního rozhodnutí o ochranném pásmu letiště, zejména na neustálé zvyšování rozsahu nočního provozu. Současně se věnovala i postupu Hygienické stanice hl. m. Prahy a Krajské hygienické stanice Středočeského kraje při hodnocení hluku z letiště.

Podle zástupkyně ochránce stavební úřad městské části Praha 6, do jehož pravomoci letiště Ruzyně přešlo z Magistrátu hl. m. Prahy, dostatečně neprověřil, zda současný provoz letiště zejména v noční době neporušuje podmínky územního rozhodnutí o ochranném hlukovém pásmu. Velkou chybou je, že jsou podmínky v územním rozhodnutí z roku 1998 formulovány dosti vágně. Přesto je zřejmé, že zavázaly provozovatele letiště – společnost Letiště Praha, a.s.,- aby noční provoz letiště omezil. Vzhledem k výraznému nárůstu počtu letů v posledních letech je téměř jisté, že se dopad provozu na letiště nesnížil. Zůstal buď stejný, nebo se dokonce zvýšil. Jestliže je snad územní rozhodnutí zastaralé a podmínky v území se změnily, musí provozovatel letiště požádat o jeho změnu. V součinnosti s dalšími orgány státní správy je pak třeba hledat takové řešení, které zajistí, že veřejné zdraví nebude hlukem z provozu letiště ohroženo.

S ohledem na legislativní změnu, kterou přešla kontrola dodržování podmínek územního rozhodnutí o vyhlášení ochranného hlukového pásma letiště ze stavebního úřadu na Úřad pro civilní letectví, obrátila se zástupkyně ochránce na jeho generálního ředitele s žádostí o stanovisko k této kauze a o návrh opatření k nápravě.

Ochranné hlukové pásmo u silničního okruhu kolem Prahy

Jako podmínku realizace stavby „Silniční okruh kolem Prahy, stavba 511 Běchovice – dálnice D1“ stanovila Hygienická stanice hl. m Prahy vymezení ochranného hlukového pásma v jejím okolí. V ochranném pásmu mělo provozem stavby docházet k povolenému překračování hlukových limitů a měla v ní být stanovena stavební omezení. V tomto území se však již nyní nacházejí obytné i veřejné stavby v městské části Praha-Běchovice.

Zástupkyně ochránce je přesvědčena, že v případě stavby, u níž se předpokládá nedodržení hlukových limitů, musí orgány ochrany veřejného zdraví vyžadovat realizaci protihlukových opatření. Nemohou místo toho ustanovit ochranné hlukové pásmo, kterým nadlimitní hluk do budoucna legalizují.

Ministerstvo zdravotnictví se s názorem zástupkyně ochránce ztotožnilo a následně změnilo závazné stanovisko Hygienické stanice hl. m. Prahy ke stavbě a ochrannému pásmu na nesouhlasné. O tomto rozhodnutí ministerstvo informovalo také ostatní krajské hygienické stanice. V případě, že je součástí projektové dokumentace akustická studie, která předpokládá překročení limitů hluku, není možné namísto realizace protihlukových opatření žádat vyhlášení ochranného hlukového pásma.

„Krátkodobé objízdné trasy“

Některé objízdné trasy při výstavbě dálnic a obchvatů měst jsou původně plánovány jako krátkodobé (v řádu několika týdnů či měsíců). V důsledku nedostatečné připravenosti stavby (obvykle nevypořádané majetkoprávní vztahy) se však protahují o celé roky. Podle ochránce by orgány veřejného zdraví neměly spoléhat výhradně jen na odhad investora, ale při určování doby objížďky by měly požadovat podrobné zdůvodnění odhadu a předložení věrohodných dokladů o připravenosti stavby, kvůli níž se objížďka povoluje. Pokud orgán veřejného zdraví stanoví jako podmínku souhlasu s objížďkou provedení protihlukových opatření, musí být tato opatření realizována ještě před začátkem užívání objížďky.

Příkladem může být průjezd kamionů obcí Nové Město z důvodu výstavby hradeckého obchvatu. Podle zástupkyně ochránce měla Krajská hygienická stanice při povolování stavby provizorního sjezdu z nedokončené dálnice D11 směrem do obce zvážit, zda je odhad investora na dokončení stavby D11 do konce roku 2006 realistický a podle toho mohla navrhovat další opatření, jako je např. zlepšení povrchu vozovky, zřízení provizorního obchvatu obce apod. Na základě šetření zástupkyně ochránce se podařilo alespoň přimět krajskou hygienickou stanici k tlaku na investora (ŘSD), aby v Novém Městě urychleně vyměnil okna domů zasažených nadlimitním hlukem a zajistil vybudování bezpečnějších přechodů pro chodce.

Další odhad investora hovoří o dokončení stavby na konci roku 2010. S ohledem na nedostatek finančních prostředků na dokončování dopravních staveb v rozpočtu Ministerstva dopravy může být tento termín ještě dále posunut. Navíc stále nedošlo k majetkoprávnímu vypořádání, které stavbu také brzdí. Je proto realistické předpokládat, že průjezd těžkých nákladních vozidel Novým Městem bude pokračovat. K částečné úlevě mělo dojít v listopadu 2009 po zprovoznění úseku R35 Sedlice – Opatovice pro nákladní dopravu, jak tvrdili zástupkyni ochránce představitelé Ředitelství silnic a dálnic a ministerstva dopravy. Kvůli obavám z dopravního kolapsu v okolí Hradce Králové však informační cedule nadále směrují nákladní dopravu mířící do Polska na Nové Město.

2. Hluk z hudebních produkcí

Ochránce se nejčastěji setkává se stížnostmi na hluk z veřejných produkcí hudby, letních zahrádek nebo dětských hřišť v bezprostřední blízkosti obytné zástavby. V letních měsících k tomu přibývají stížnosti na různé kulturní akce pod širým nebem.

Na veřejně přístupné hudební produkce se vztahují předpisy na ochranu veřejného zdraví, na soukromé produkce nikoli. Obce mohou veřejné akce regulovat závaznými podmínkami, které vymezí průběh a ukončení akcí. V případě soukromých akcí (např. firemní večírek, zahradní party apod.) platí povinnost nerušit noční klid, jejíž dodržování kontroluje policie.

Při povolování nových provozoven, jako jsou restaurace, kluby, bary, kavárny, herny (a další hostinská zařízení), by měly úřady vždy ověřovat, zda v nich nebudou provozovány živé hudební produkce či reprodukovaná hudba. V podmínkách svého rozhodnutí či stanoviska by měly zakázat jejich provozování, jestliže stavba nebude dostatečně zvukově izolována (např. pokud stavba má splňovat hlukové limity pouze při zavřených oknech, měla by být okna provedena jako neotevíratelná).

V souvislosti s hudebními produkcemi veřejný ochránce práv opakovaně řeší vnášení hudebních produkcí do objektů, které pro ně nejsou uzpůsobeny (typicky restaurace změněná až následně na hudební klub). Taková změna vyžaduje vždy posouzení stavebním úřadem a vydání povolení ke změně v užívání stavby.

V podobných případech je nezbytná součinnost orgánů ochrany veřejného zdraví se stavebními úřady. Veřejný ochránce práv zastává názor, že věc musí řešit po své linii oba úřady, nikoli pouze stavební úřad nebo pouze krajská hygienická stanice, a opakovaně se proto tyto úřady snaží přimět ke spolupráci.