Desátý díl Ochránce

Když na cestu spadne strom, kámen nebo jiná překážka, logicky počítáte s tím, že ji někdo co nejdříve odstraní. V Hřensku, srdci Českého Švýcarska, musí s něčím takovým počítat, skály jsou totiž přirozenou kulisou města. Když se tam v roce 2009 utrhl obří skalní masiv a zavalil páteřní silnici, všichni místní, včetně starosty, čekali, že se problém rychle vyřeší. Opak byl pravdou. Úřady se totiž nemohly dohodnout, kdo má zával odstranit, jestli ten, komu „patří“ skála, ze které se kus odlomil, nebo ten, komu patří silnice. Zákon přitom mluví jasně – je povinností vlastníka komunikace udržovat a opravovat ji. To zahrnuje i provádění řádných prohlídek a činění preventivních opatření, včetně zajištění skály, která by silnici mohla ohrozit. V tomto případě tedy měl povinnost překážku odstranit krajský úřad, protože je vlastníkem dané silnice I. třídy. Nakonec se problém podařilo vyřešit díky aktivnímu přístupu Ministerstva životního prostředí, které ačkoli samo nemá povinnost zabezpečovat skály, které by mohly silnice ohrozit, dohodlo se s Ministerstvem dopravy na spravedlivém rozdělení odpovědnosti. Do budoucna by tedy k podobným tahanicím o živelní překážky na silnicích nemělo docházet.

Pan Laciok zdědil pozemek a chtěl na něm stavět. Obec nic nenamítala a jeho návrh na změnu územního plánu s požadavkem na zařazení pozemků mezi zastavitelné nikdo nerozporoval. Protože pan Laciok nabyl po schválení návrhu zadání zastupitelstvem přesvědčení, že přijetí jeho návrhu je na dobré cestě, nevěnoval už dalšímu procesu potřebnou pozornost a o tom, že do hry dodatečně vstoupil orgán ochrany přírody a jeho pozemky jsou vymezeny jako nezastavitelné, se dozvěděl až po schválení konečné podoby územního plánu (kdy již bylo pozdě i na hledání eventuálního kompromisu). Na pozemku se prý nachází významný krajinný prvek, takže se tam stavět nemůže. Podle pana Lacioka však za tím nestojí ani tak náhlý ekologický zájem, jako spíš námitky jeho souseda. Pan Laciok se oprávněně cítí poškozený, protože orgán ochrany životního prostředí proti jeho návrhu nic nenamítal, když se projednával a schvaloval v zastupitelstvu.

Pana Fráňu z posledního případu zastavila policie, protože prý telefonoval za jízdy. Nařčení se bránil, na místě s pokutou nesouhlasil a hodlal údajný přestupek řešit ve správním řízení. Policisté se ale zachovali nečekaně a zabavili mu telefon s tím, že jde o důkaz přestupku. Pan Fráňa s tím nesouhlasil a obrátil se na ombudsmana. Ten potvrdil, že mobil není pro přestupkové řízení důležitý, protože přestupku se v tomto případě řidič dopustí tím, že telefon drží. Zabavený mobil tak dokazuje pouze to, že se nacházel v autě, ale nikoli, že ho řidič držel. To by ostatně neprokazoval ani případný hovor v inkriminovaném čase, pokud by se přestupkový orgán dostal k výpisu hovorů. Nikde totiž není psáno, že řidič použil handsfree, hlasitý odposlech, hlasové vytáčení apod.

Tento díl najdete po odvysílání v archivu ČT na http://www.ceskatelevize.cz/porady/10363268581-ochrance/313281381960015/