AKTUÁLNĚ: Od 6. 1. 2025 aktualizujeme úřední hodiny osobního příjmu

Zveřejněno Tisková zpráva

Doporučení ochránce Poslanecké sněmovně

Na ochránce se v loňském roce obrátili občané s rekordním počtem 7051 stížností a stoupající trend potvrzují i první měsíce roku 2009. Vysoký počet podnětů svědčí dlouhodobém příznivém hodnocení a důvěru v činnost ochránce ze strany občanů. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že tematické zaměření a obsah podnětů jsou stejné, jako tomu bylo v minulých letech, což signalizuje, že v celé řadě oblastí veřejné správy nedošlo dosud k výraznějším změnám nebo nápravě nesprávných postupů.

V souhrnné zprávy o činnosti za rok 2008 předložené Poslanecké sněmovně analyzuje ochránce typické případy, zobecňuje nejzávažnější problémy a poznatky z šetření. Právě na zjištěních z šetření konkrétních případů jsou založena i doporučení ochránce Poslanecké sněmovně, tam kde zjistí, že opakující se problémy mají řešení pouze na legislativní úrovni. Ochránce tedy vyzývá Poslaneckou sněmovnu, aby požádala vládu o přípravu a předložení novel příslušných zákonů nebo o přípravu zákona nového. Mezi doporučení za rok 2008 patří mezi jinými:

  • Ochránce doporučuje Poslanecké sněmovně, aby požádala vládu o předložení novely zákona o místních poplatcích, v níž by bylo zakotveno zákonné ručení osob povinných výživou k nezletilým, tj. zejména rodičů, za platbu místních poplatků za komunální odpad.

Každá fyzická osoba s trvalým pobytem v obci má bez ohledu na svůj věk povinnost hradit místní poplatek za komunální odpad. Pokud rodiče, kteří mají vyživovací povinnost vůči svým dětem, poplatek neuhradí, obecní úřad ho vyměří dítěti. Stávající právní úprava neumožňuje vymáhat nezaplacený poplatek dítěte po rodičích. Ochránce se tak opakovaně setkává s případy, kdy je poplatek vymáhán po dítěti. Pokud dítě nemá vlastní majetek, který by obecní úřad jako správce místního poplatku mohl postihnout, vyčkává obvykle do doby zletilosti dítěte. Nic netušící zletilé děti pak náhle po letech obdrží výzvu k úhradě nedoplatků na místních poplatcích a obecní úřad začne nedoplatek vymáhat. Děti se tak dostávají do problematické situace, kterou nemůže zmírnit ani následná teoretická možnost vymáhání náhrady na rodičích. Celkový dluh se navíc zvyšuje, pokud je vymáhán cestou soudní exekuce. Ochránce je proto přesvědčen, že by v zákoně mělo být stanoveno povinné ručení rodičů či jiných osob povinných výživou k nezletilým a na nich by měl být nedoplatek vymáhán.

  • Ochránce doporučuje Sněmovně, aby požádala vládu o aktualizaci Harmonogramu výstavby dopravní infrastruktury v letech 2008 – 2013 tak, aby byla maximálně urychlena investiční příprava těch staveb, které primárně řeší snížení hlukové zátěže v nejvíce postižených lokalitách.

Ochránce už několik let poukazuje na nekoncepční přístup Ministerstva dopravy k investicím do silniční infrastruktury. Nedochází ke koordinaci dopravních staveb, nejsou prioritně řešena problematická místa (zejména úseky s nejvyššími zátěžemi), jsou upřednostňována drahá a hůře projednatelná řešení (stavby se protahují a prodražují). Občané se stále častěji stěžují na hluk, zvýšené koncentrace škodlivin a otřesy způsobené přetížením komunikací kamionovou dopravou. Hluková zátěž v některých lokalitách přitom prokazatelně výrazně překračuje povolené limity.

Ochránce ve svých šetřeních vždy zdůrazňuje klíčovou pozici veřejné správy, jejímž cílem musí být usměrňování dopravní zátěže v území do přijatelných mezí, a to s využitím všech dostupných stavebních, technických či organizačních opatření. Podle ochránce by měly být priority stanoveny tak, aby finanční prostředky směřovaly především do těch oblastí, které jsou postiženy zvýšenou intenzitou dopravy.

  • Ochránce doporučuje Sněmovně, aby požádala vládu o předložení novely zákona o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Podle stávající právní úpravy, pokud spotřebitel odstoupí od kupní smlouvy, úvěrová smlouva, kterou uzavřel v souvislosti s koupí zboží, zůstává v platnosti. Ochránce na tento problém narazil v souvislosti s podněty poukazujícími na aktivity prodejců v rámci tzv. předváděcích a prodejních zájezdů. Z řady opakujících se podnětů ochránce vyvodil, že na těchto akcích musí alespoň v některých případech docházet ke sjednávání úvěrových smluv bez vědomí spotřebitelů, kteří podepisují vedle několika vyhotovení kupních smluv také smlouvy úvěrové, jejichž všechna vyhotovení si však ponechává prodávající zastupující zároveň poskytovatele úvěru. Pokud klient v zákonné lhůtě od kupní smlouvy odstoupí, prodávající obvykle nereaguje a úvěrová smlouva pak klienta dál zavazuje, protože od ní neodstoupil. Nebankovní subjekt poskytující úvěr následně vymáhá své pohledávky, přestože smlouva, kvůli níž byl úvěr sjednán, zanikla. Evropská směrnice přitom pro takové případy zakotvuje automatický zánik úvěrové smlouvy. Ochránce proto v rámci konzultací s Ministerstvem průmyslu a obchodu doporučuje přijetí novely zákona, která by byla v souladu se směrnicí EU a zakotvila automatický zánik úvěrové smlouvy v případě, kdy dojde k odstoupení od kupní smlouvy.
  • Ochránce doporučuje, aby vláda předložila novelu stavebního zákona s ustanoveními, které by umožnily postih osob užívajících stavbu v rozporu s kolaudačním rozhodnutím, kolaudačním souhlasem nebo s oznámením o užívání stavby.

Současný stavební zákon umožňuje postihnout toho, kdo užívá stavbu bez kolaudačního rozhodnutí, ale nepamatuje na situace, kdy sice kolaudační rozhodnutí vydáno je, ale stavba je užívána v rozporu s ním. Pokud je změna užívání provázena stavebními úpravami, řízení na stavebním úřadě se vlastník nevyhne. V praxi se však vyskytují případy, kdy dojde ke změně užívání, aniž by byly provedeny jakékoli stavební úpravy. Přestože stavební zákon stanovuje povinnost vyžádat si i ke změně v užívání stavby stanovisko stavebního úřadu, není dodržení této povinnosti nijak sankcionováno. Chybějící postih neukázněné uživatele staveb zvýhodňuje a umožňuje dlouhodobé udržování protiprávního stavu.

  • Podle ochránce nejsou do českého právního řádu promítnuta ustanovení Úmluvy o lidských právech a biomedicíně týkající se některých zvláštností souhlasu pacienta s léčbou. Přestože stávající zákon o péči o zdraví lidu upravuje souhlas pacienta, nereaguje na situace, kdy pacient není schopen z důvodu svého psychického stavu dát s léčbou kvalifikovaný souhlas a nemá zákonného zástupce, a rovněž na situace, kdy pacient souhlas dát nechce a kdy by bez léčby duševní poruchy se vší pravděpodobností došlo k závažnému poškození jeho zdraví. Díky absenci jasného právního rámce se lékaři i pacienti dostávají do komplikované situace, která může vyústit i v nadměrné využívání hospitalizace a omezování práva svobodného rozhodnutí. Proto ochránce doporučil Poslanecké sněmovně, aby při projednávání návrhů nových zdravotnických zákonů upravila léčbu psychiatrických pacientů způsobem, který bude v souladu s Úmluvou o lidských právech a biomedicíně. V rámci systematických návštěv psychiatrických léčeben se ochránce setkal s tím, že byl souhlas s léčbou slučován se souhlasem s hospitalizací, tj. podpisem souhlasu s hospitalizací při nástupu do léčebny vyjádřil pacient dopředu souhlas i s veškerými diagnostickými a léčebnými úkony. Nepodepsání pravidelně vedlo k nedobrovolné hospitalizaci bez pozdějšího zjišťování stanoviska k léčbě. Podle ochránce takový formalizovaný postup neodpovídá požadavkům Úmluvy o lidských právech a biomedicíně ani národnímu právu.
  • Ochránce doporučuje Sněmovně, aby požádala vládu o předložení novely občanského soudního řádu, která by zakotvila minimální částku, která nesmí být při přikázání pohledávky z bankovního účtu po určitou dobu postižena.

Ochránce se dlouhodobě setkává s problémy, kdy exekutor postihne peníze na bankovním účtu, na nějž jsou připisovány i prostředky, které exekuci nepodléhají vůbec nebo jen částečně. Vzhledem k tomu, že právní úprava nestanovuje minimální částku, která by na účtu musela zůstat pro potřebu povinného, mnoho lidí zůstává v důsledku exekucí zcela bez prostředků. Stávající právní úprava teoreticky umožňuje řešit tuto situaci návrhem k soudu na částečné zastavení exekuce pro nepřípustnost, ale tento postup není dostatečně účinný a není ani rychlý, protože soud nerozhodne okamžitě. Ochránce se domnívá, že tento stav je neúnosný a po vzoru zahraničních právních úprav navrhuje vložit do občanského soudního řádu ustanovení, kterým by byla stanovena minimální částka (např. 4000 Kč), která nesmí být exekucí postižena a musí být po určitou dobu na účtu zachována k dispozici povinnému.

Ochránce rovněž trvá na svých doporučeních obsažených ve zprávě za rok 2007, která dosud nebyla Poslaneckou sněmovnou projednána. Jedná se např. o

  • doporučení ke zpracování novely zákona o důchodovém pojištění, která by zakotvila nárok na sirotčí důchod alespoň v minimální výši i těm osiřelým dětem, jejichž rodiče v okamžiku smrti nesplnili podmínky pro nárok na starobní či invalidní důchod;
  • doporučení ke zpracování novely zákona o rodině, podle které by rozhodnutí o odnětí dítěte rodičům bylo vydáváno vždy na dobu určitou a pokud by trvaly důvody pro odnětí dítěte i po jejím uplynutí, musely by být specifikovány v novém rozhodnutí;
  • doporučení k přípravě nového zákona o památkové péči, který by upravil možnost kompenzace nákladů na obnovu a údržbu památkových hodnot u objektů, které samy nejsou kulturními památkami, ale nacházejí se v památkových rezervacích a zónách (vlastníci kulturních památek mají nárok na finanční podporu, naproti tomu vlastníci objektů v plošně chráněných územích tento nárok nemají, přestože musí plnit požadavky orgánů památkové péče)
  • opakované upozornění na absenci legislativní úpravy sociálního bydlení přispívající k postupnému propadu sociálně slabých občanů do chudoby. Ochránce doporučil Sněmovně, aby požádala vládu o schválení věcného záměru zákona o sociálním bydlení.
  • doporučení ke zpracování novely zákona o místních poplatcích, která by osvobodila od placení poplatků ze psů osoby provozující útulek pro ztracené nebo opuštěné psy, bez ohledu na to, kdo je zřizovatelem útulku.

Vytisknout

Zpět na aktuality