Finanční odškodnění oběti diskriminace

Na ochránce se obrátil šedesátiletý muž, kterého zaměstnavatel odmítl přijmout na pozici řidiče s odůvodněním, že jde o práci fyzicky velmi náročnou a nevhodnou pro starší osoby. Stěžovatel se cítil jednáním společnosti dotčený na svých právech a obrátil se proto na ombudsmana. Ten po prošetření všech okolností konstatoval, že se jednalo o diskriminaci z důvodu věku. Vzhledem k tomu, že dotyčná společnost na zprávu ochránce nereagovala žádnou snahou o nápravu situace, doporučil ochránce stěžovateli vymáhat požadovanou omluvu a finanční odškodnění soudní cestou. Jelikož byl stěžovatel pobíratelem pouze starobního důchodu a nemohl si sám dovolit zastoupení advokátem, předložil ochránce případ sdružení Pro bono aliance. To zprostředkovalo kontakt na advokáta, který se rozhodl stěžovatele v žalobě bezplatně zastupovat. V rámci předžalobní výzvy advokát stěžovatele žádal po společnosti, která se diskriminace dopustila, náhradu nemajetkové újmy ve výši 80 000 Kč. Pod reálnou hrozbou žaloby společnost s odškodněním souhlasila a stěžovateli ho vyplatila.

V případech, kdy je žádáno finanční odškodnění, je třeba určit, jaká výše náhrady nemajetkové újmy je přiměřená. Pokud je již zahájeno soudní řízení, rozhoduje o výši odškodnění soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo. Je přitom také nutné respektovat požadavky evropského práva, z něhož český antidiskriminační zákon vychází.

Zástupce veřejného ochránce práv Stanislav Křeček, kterého ombudsman pověřil dohledem nad rovným zacházením a ochranou před diskriminací, k tomu dodává: „Náhrada nemajetkové újmy v penězích je druhem sankce a jako taková musí být efektivní, přiměřená a odrazující. Při úvahách o přiměřené výši odškodnění je tedy nutné vycházet i z toho, že kromě zhojení újmy způsobené konkrétní osobě, by výše částky měla mít i dostatečně odrazující účinek do budoucna.“

Protože v České republice zatím neexistuje ustálená soudní praxe vztahující se k takovému případu, inspiroval se advokát při zvažování přiměřenosti částky německou právní úpravou, která stanoví maximální hranici pro náhradu ve výši trojnásobku průměrné odměny odpovídající pracovnímu místu, na které nebyl uchazeč či uchazečka přijat v návaznosti na diskriminační jednání zaměstnavatele. Německo však využilo možnosti dané evropskou směrnicí a stanovilo maximální hranici náhrady za nepřijetí do zaměstnání, což je jediný případ, v němž může členský stát takovouto hranici stanovit. V České republice takový limit výše odškodnění právně zakotven není. Aby byly naplněny požadavky efektivnosti, přiměřenosti a odrazujícího účinku, posuzuje se přiměřenost požadované částky v konkrétních případech i podle velikosti a povahy zaměstnavatele.

V souvislosti s diskriminací v oblasti práce a zaměstnání zástupce ombudsmana ještě upozorňuje, že kromě soukromoprávní sankce ve formě odškodnění, může být zaměstnavateli uložena i pokuta ze strany inspektorátu práce za správní delikt diskriminace (jak v době pracovního poměru, tak i před jeho vznikem). Orgány inspekce práce v roce 2012 uložily povinnost zaplatit pokutu několika zaměstnavatelům, kteří zveřejnili diskriminační inzeráty, v nichž figuroval požadavek na (nízký) věk uchazečů. Výše pokuty se pohybuje v řádu desetitisíců (70 tis. Kč, resp. 50 tis. Kč).