Inspektoráty práce neefektivní – nemají dost lidí

Zástupkyně veřejného ochránce práv na základě stížností šetřila činnost oblastních inspektorátů práce. Ty by měly kontrolovat dodržování zákonných povinností v pracovněprávních vztazích, včetně diskriminace. Prakticky od samotného vzniku inspektorátů však byla z rostoucího počtu stížností patrná nespokojenost a výhrady k jejich činnosti. Jen za prvních devět měsíců letošního roku přijal veřejný ochránce práv o 40 % více stížností na inspektoráty práce, než za celý rok 2006. Závažné nedostatky, na něž stěžovatelé upozorňovali, potvrdilo i šetření zástupkyně veřejného ochránce práv, která proto uložila Státnímu úřadu inspekce práce opatření k jejich nápravě.

Za hlavní příčinu problémů a nedostatků označují samy oblastní inspektoráty práce především nedostatek pracovníků. Původně byla kontrola dodržování pracovněprávních a mzdových předpisů svěřena úřadům práce, pak tuto agentu podle zákona o inspekci práce (zákon č. 251/2005 Sb.) od 1. července 2005 převzaly nově vzniklé oblastní inspektoráty práce. Přestože byla kontrolní činnost na úřadech práce výrazně zredukována, většina pracovníků, kteří ji vykonávali, v nich zůstala. Zástupkyně ochránce se proto obrátila na ministra práce a sociálních věcí s žádostí, aby přijal taková opatření, která by zajistila řádný a efektivní výkon státního dozoru nad dodržováním pracovněprávních a mzdových předpisů.

Nejčastějším problémem, které šetření odhalilo, je nedůslednost v kontrolní činnosti inspektorátů práce, zejména pokud jde o nápravu nedostatků, které inspektoři při kontrolách zjistili. V mnoha případech se stává, že inspektoráty práce zjistí u konkrétního zaměstnavatele závažné nedostatky, uloží jejich odstranění, ovšem následně nekontrolují, zda k nápravě došlo. Inspektoráty se často spokojí pouze s konstatováním zaměstnavatele, že chyby odstranil a skutečnost neověřují. Podle zástupkyně veřejného ochránce práv by měl inspektorát práce kontrolovaným zaměstnavatelům také metodicky pomáhat při realizaci nápravných opatření. Zde mají inspektoráty podle zástupkyně ochránce značné rezervy.

Podle zástupkyně veřejného ochránce také nejsou adekvátně ukládány sankce za závažná pochybení. Šetření ukázalo, že k pokutám přistupují inspektoráty práce výjimečně a spíše u přestupků v oblasti bezpečnosti práce a zdraví, než při závažném porušení pracovněprávních vztahů. Pokuty by přitom podle zástupkyně ochránce měly sloužit jak k prevenci, tedy jako výstraha před nezákonným jednáním v budoucnu, tak k represi, jako reakce na způsobenou újmu.

Inspektoráty práce mohou podle závažnosti přestupku uložit pokutu až do výše 2 milionů korun. Nejvyšší limit se vztahuje na zvlášť závažné případy, kdy například zaměstnavatel neposkytne zaměstnanci mzdu alespoň ve výši minimální mzdy, neposkytne mzdu ve stanoveném termínu, provede z platu zaměstnance jiné než stanovené srážky apod.

Šetření zástupkyně ochránce prokázalo, že inspektoráty neukládají u závažných přestupků odpovídající pokuty, dokonce jsou až benevolentní, pokud jde o oblast pracovněprávních vztahů. Kontrolovaný zaměstnavatel se například dopustil správního deliktu, který umožňuje uložení pokuty až do výše 2 milionů korun, když šesti zaměstnancům nevyplácel po dobu téměř celého roku mzdu v souladu s příslušným mzdovým tarifem. Uložená pokuta ve výši 10 000 Kč je vzhledem k prostředkům, které zaměstnavatel nerespektováním zákona na zaměstnancích „ušetřil“, pouze symbolická a neplní ani preventivní, ani represivní úlohu. V jiných případech byla zaměstnavateli uložena sankce pouze za některá provinění, aniž by inspektorát přihlédl k dalším, často i závažnějším pochybením.

Státní úřad inspekce práce již sice vypracoval metodiku ukládání pokut, která je závazná pro všechny inspektoráty, ale podle zástupkyně ochránce je třeba věnovat této pravomoci inspektorátů větší pozornost. Inspektoráty by měly pokuty, jako formu sankce, uplatňovat důsledně a adekvátně k zjištěným přestupkům.