AKTUÁLNĚ: Od 6. 1. 2025 aktualizujeme úřední hodiny osobního příjmu

Zveřejněno Tisková zpráva

Ke zrušení veřejné služby Ústavním soudem

Veřejný ochránce práv uvítal rozhodnutí Ústavního soudu zrušit povinnou veřejnou službu. Rozhodnutí koresponduje s jeho názorem a argumenty, jimiž se snažil přesvědčit zákonodárce, že tento způsob jednání státu s občany je porušováním Listiny základních práv a svobod.

Veřejný ochránce práv se opakovaně vyjadřoval odmítavě k zavedení povinné veřejné služby pod hrozbou vyřazení z evidence Úřadu práce. Místo toho, aby stát důsledně kontroloval osoby, u nichž existuje podezření, že se dlouhodobě vyhýbají práci a zneužívají sociální systém, vznikl „preventivní“ systém, který dopadá v drtivé většině na ty, kdo práci obtížně hledají např. z důvodu svého věku (typicky padesátníci a lidé před důchodem) nebo rodičovství. Opakovaně měněné metodické pokyny k veřejné službě navíc podle ochránce umožňovaly, aby stát postupoval vůči jednotlivcům nepředvídatelně a bez rozumného opodstatnění jim dál ztěžoval přístup k sociální pomoci poskytované na základě sociálního pojištění.

Ombudsman Pavel Varvařovský upozorňoval, že v celkovém objemu nezaměstnaných tvoří ti, kdo pracovat nechtějí a sociální systém zneužívají, jen zlomek. Drtivou většinou jsou lidé, kteří řadu let pracovali a odváděli státu sociální pojištění. Ve chvíli, kdy přijdou o zaměstnání a právem očekávají pomoc státu, jsou nuceni pracovat zadarmo, navíc s odůvodněním „aby neztratili pracovní návyky“. Z desítek stížností na veřejnou službu, které ochránce obdržel, vyplynulo, že povinnost vykonávat veřejnou službu byla často ukládána lidem, kterým měl Úřad práce naopak věnovat zvýšenou při zprostředkování zaměstnání, protože se jednalo o osoby na trhu práce znevýhodněné, ať už z důvodu věku, zdravotního stavu, péče o dítě apod.

Ministerstvo práce a sociálních věcí opakovaně ignorovalo moje stanoviska a doporučení. Dnešní rozhodnutí Ústavního soudu potvrzuje moje stanoviska a doporučení, které Ministerstvo práce a sociálních věcí opakovaně ignorovalo,“ uvedl ombudsman Pavel Varvařovský. „Veřejná služba ale není jediná – to samé platí o systému DONEZ, kdy se někteří nezaměstnaní musí několikrát týdně hlásit na poště, kde jim s hledáním zaměstnání nijak nepomohou, nebo o povinné-dobrovolné sKartě, která nemá žádnou oporu v zákoně,“ dodává.

Svůj názor na veřejnou službu předložil ombudsman Ústavnímu soudu, který ho požádal o stanovisko. Ombudsman v něm popsal typické případy, s nimiž se setkal a upozornil na skutečnost, že veřejná služba může porušovat Listinou základních práv a svobod garantované právo na spravedlivou odměnu za práci, právo na přiměřené hmotné zabezpečení a zákaz nucené práce.

Rozhodnutí Ústavního soudu je určitým zadostiučiněním, že právní argumentace, stanoviska a doporučení, která předkládám ministerstvům, vládě či parlamentu, mají svou váhu, jen u nás jaksi nepadají na úrodnou půdu,“ konstatoval Pavel Varvařovský.

Celý text stanoviska k veřejné službě, které ombudsman poskytl Ústavnímu soudu, najdete zde.

Vytisknout

Zpět na aktuality