Kontrola používání omezovacích prostředků ve zdravotnictví je stále prioritou ochrany práv pacientů v České republice

Do veřejného prostoru se vrací debata o používání omezovacích prostředků, aktuálně v oblasti zdravotnictví. V červnu 2014 rozbouřila mediální vody zpráva mezinárodní nevládní organizace Mental Disability Advocacy Center (MDAC) o monitoringu používání omezovacích prostředků na vybraných pracovištích lůžkové psychiatrické péče („Klecová lůžka a používání omezovacích prostředků v českých psychiatrických zařízeních“). Nemělo by zůstat jen u vzrušených reakcí, nýbrž je třeba otevřít věcnou diskusi, do které ochránkyně vnáší zásadní poznatek: současná praxe používání omezovacích prostředků nepodléhá dostatečné kontrole a hodnocení.

Používání omezovacích prostředků zákon reguluje tak, že stanoví výčet možných způsobů omezení (úchopy, kurty, síťové lůžko, umístění ve zvláštní místnosti, ochranný kabátek, tlumicí medikace, kombinace) a přísné podmínky jejich použití (pouze za účelem odvrácení bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti pacienta nebo jiných osob) a pro délku použití (pouze po dobu, po kterou trvá nebezpečí). O použití omezení smí rozhodovat pouze lékař, krom výjimečných případů vyžadujících neodkladné řešení.

Použití omezovacího prostředku představuje extrémně zátěžovou situaci jak pro pacienta, tak pro zdravotníky. To samo o sobě, spolu se vždy přítomným nebezpečím zneužití pro usnadnění péče, zakládá oprávněný požadavek na důkladné sledování a pravidelné vyhodnocování používání omezení. Bohužel, péče o pacienty, jejichž stav vyžaduje zvláštní pozornost, je podle zjištění ochránkyně často poskytována na pracovištích fakticky personálně poddimenzovaných a nevhodně technicky řešených. Podle ochránkyně je tím část použití omezovacích prostředků vynucována. To představuje další důvod, proč trvat na zvýšené kontrole, aby mohlo dojít k nápravě nepřijatelného stavu, který má systémové kořeny.

Zjištění ochránkyně o nedostatečném zajištění podmínek pro poskytování péče, které vede k omezování z preventivních důvodů, tedy k neoprávněnému (nad)užívání omezovacích prostředků, se týká i specializovaných pracovišť, jako jsou některá oddělení psychiatrických nemocnic a nejaktuálněji také protialkoholní záchytné stanice.

Ochránkyně nemůže souhlasit s nedávným mediálním vystoupením ředitelky jedné psychiatrické nemocnice, která byla terčem kritiky ve zprávě MDAC. Ředitelka uvádí, že nemocnice je pod neustálou odbornou kontrolou, a odvolává se na činnost Ministerstva zdravotnictví, ombudsmana a Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT). Posledně uvedené instituce však provádějí kontrolu namátkovou, zacílenou na monitorování systému, nikoli na zajištění ochrany práv jednotlivců. Ochránce v uvedeném zařízení provedl systematickou návštěvu naposledy v letech 2008 a 2009. Ministerstvo zdravotnictví se problémem omezování zabývá formou jednorázových, nepravidelných návštěv psychiatrických nemocnic, které zřizuje (v letech 2012 a 2013 jich bylo provedeno šest). Pravidelné a důkladné sledování tak plošně zajištěno není, a pokud jde o vnitřní kontrolu, například na navštívených záchytných stanicích není zaměřena na omezovací prostředky. V praxi se odpovědnost za použití ponechává na konkrétních zdravotnících. Jejich kontrolu a profesní podporu ochránkyně nepovažuje za dostatečnou.

Zprávu ze systematických návštěv šesti záchytných stanic ochránkyně minulý týden zaslala Ministerstvu zdravotnictví a chystá její prezentaci veřejnosti. Ochránkyně od ministerstva požaduje rovněž přípravu legislativních změn. Na zákonné úrovni stále chybí zakotvení některých důležitých záruk, např. zásady subsidiarity použití omezovacích prostředků (omezovací prostředek jako poslední možnost, jak vyřešit rizikovou situaci), či stanovení povinnosti vést centrální evidenci omezovacích prostředků a použití vyhodnocovat. Právě nerespektování zásady subsidiarity použití omezovacích prostředků bylo jedním z důvodů kritiky České republiky ze strany Evropského soudu pro lidská práva (rozsudek Bureš proti České republice ze dne 9. října 2012).