Lidé v zařízeních byli v době pandemie Covid-19 někdy úplně „odříznuti“ od okolí

Zástupkyně ombudsmana realizovala sérii návštěv zařízení, kde jsou lidé omezeni na svobodě. Cílem bylo zjistit, jak epidemie Covid-19 zasáhla do života zařízení, jaká opatření zařízení v souvislosti s ní přijala, z jakých informací a pokynů přitom vycházela a zda opatřeními nepřiměřeně nezasáhla do práv klientů. Zjištění z návštěv doplnily poznatky z průběžné komunikace se zařízeními v době nouzového stavu.

Návštěvy proběhly od poloviny května do poloviny června 2020 ve 12 zařízeních, a to ve 2 věznicích, 2 zařízeních sociálních služeb, 4 zařízeních pro děti, 2 zařízeních pro cizince a 2 psychiatrických nemocnicích.

V žádném zařízení nebylo zjištěno špatné zacházení a personál se vždy snažil dělat maximum pro zajištění běžného režimu a poskytování standardní péče.  Všechna zařízení si po počátečních obtížích dokázala zajistit dostatek ochranných a hygienických pomůcek, problémy v některých případech způsoboval spíš nedostatek relevantních informací a metodického vedení. Za problematické považuje zástupkyně ombudsmana především omezení kontaktu s vnějším světem, zákazy návštěv, zákazy vycházení. Nejpřísnější omezení platila v zařízeních pro cizince.

Zařízení pro děti

Zařízení pro děti se potýkala zejména s nedostatkem praktických informací a instrukcí, jak v době epidemie postupovat, což se projevilo především na přístupu k otázce kontaktu dětí s rodinou a blízkými. Ředitelé některých zařízení přinejmenším v prvních týdnech epidemie osobní kontakt dětí s rodinou nedovolovali a doporučovali rodičům jinou formu kontaktu (telefon, sociální sítě apod.) Lišil se i přístup k tzv. dovolenkám pro pobyt dětí v domácím režimu. Zatímco jedno navštívené zařízení je s odvoláním na výjimečnou epidemiologickou situaci úplně zakázalo, jiné je hned na začátku epidemie v maximální míře povolilo a umožnilo dětem odjet k rodině, další pak po prvotním úplném uzavření domova po cca dvou týdnech umožnilo většině dětí odjet k rodině.

„Ačkoliv chápu důvody, které ředitele k přijetí opatření vedly, domnívám se, že zavedením plošných zákazů došlo k nepřiměřenému zásahu do práv dětí a jejich rodin,“ říká zástupkyně ombudsmana a dodává: „Nevylučuji, že v konkrétním případě může k omezení kontaktu mezi dítětem a jeho rodinou dojít. Přijetí podobného opatření by však mělo vycházet z rozhodnutí nebo doporučení orgánu ochrany veřejného zdraví (hygienické stanice), případně ošetřujícího lékaře. Pokud podobné rozhodnutí či doporučení neexistuje, ředitel by měl kontakt mezi dítětem a jeho rodinou či blízkými dovolit, za podmínky dodržování bezpečnostních a hygienických opatření.“

Nejednotný přístup zařízení svědčí podle zástupkyně ombudsmana o nedostatku metodického vedení. Ředitelé byli ponecháni bez podpory ústředních orgánů a sami museli poměřovat práva dětí na kontakt s rodinou se svou povinností zabezpečit zdraví dětí i zaměstnanců.

Sporné je podle zástupkyně ombudsmana i uplatnění zákazu přítomnosti žáků ve školách v případě dětských domovů se školou. Účelem zákazu je zamezit přenosu nákazy mezi dětmi a jejich rodinou, ale v případě dětského domova se školou děti tráví téměř veškerý čas společně v rámci rodinné a výchovné skupiny, společné jídelny, chodby a dalších prostor.

Se svými zjištěními oslovila zástupkyně ombudsmana Ministerstvo zdravotnictví a MŠMT, aby je zohlednily v metodických materiálech. Shrnutí zjištění a doporučení také zašle dalším zařízením zejména v regionech, kde opět dochází k růstu počtu nakažených.

Zařízení sociálních služeb

Personál se v maximální míře snažil, aby byl denní režim klientů co nejméně situací ovlivněn. Klienti byli o situaci srozumitelně informováni, byla jim poskytována běžná péče a mohli se věnovat obvyklým aktivitám, pouze s omezením velikosti skupin. Zařízení se snažila klientům zprostředkovat kontakt s blízkými pomocí moderních technologií (tablety, Skype hovory), což zástupkyně ombudsmana oceňuje, ale současně upozornila, že řada seniorů však vzhledem k svému zdravotnímu stavu takto komunikovat nemůže.

Jako problematickou vnímá zástupkyně ombudsmana zákaz návštěv blízkých osob a volného pohybu klientů mimo objekt či areál. „Dlouhodobá absence osobního kontaktu vede ke strádání u všech zainteresovaných. Rovněž téměř dvouměsíční zákaz vycházení z objektu v případech, kdy zařízení nemělo vlastní zahradu, vede k sociální izolaci a negativnímu vlivu na psychické i fyzické zdraví klientů. Podporuji zařízení, aby hledala cesty, jak bránit vnesení nákazy, aniž by docházelo k sociální izolaci. Poskytovatelé sociálních služeb by měli v každém případě úzce spolupracovat s krajskými hygienickými stanicemi a řídit se jejich doporučeními. V této věci už jsem také jednala s ministrem zdravotnictví,“ říká zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková.

Věznice

Omezení počtu návštěvníků mělo negativní dopad do života vězněných osob, komunikaci mezi vězněnou osobou a návštěvníkem pak ještě ztěžovalo fyzické oddělení přepážkou.

Podle mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví byly dočasně omezeny návštěvy tak, že v rámci jedné návštěvy mohl přijít pouze jeden návštěvník. Tím byly z návštěv vyloučeny děti, které samotné do věznice nesmí, musí být doprovázeny dospělým. Na žádost zástupkyně ombudsmana upravil ministr zdravotnictví opatření s účinností k 22. 6. tak, aby děti v doprovodu dospělého mohly vězněné osoby navštívit. Stále však platí limit pro počet návštěvníků – max. jeden dospělý a jedno dítě na jednu návštěvu, což přestavuje výrazné omezení práva na rodinný život.

Pozitivním přínosem pandemické situace bylo rozšíření možnosti využívat komunikační technologie ke kontaktu s blízkými (Skype) jako doplněk k návštěvám. Zástupkyně ombudsmana v této souvislosti požádala generálního ředitele Vězeňské služby, aby vzniklé možnosti Skype hovorů a videokonferencí do budoucna Vězeňská služba dále rozvíjela i mimo současná opatření. Napomohlo by to např. odsouzeným umístěným daleko od domova, ale šlo by využít také např. ke studiu apod.

„Nad rámec návštěv věznic jsem v dotčeném období také veřejně podpořila zamýšlenou možnost odkladu nástupu výkonu trestu odnětí svobody (týká se pachatelů méně závažné trestné činnosti). Toto opatření jsem považovala za vhodnější (s ohledem na omezenou činnost Probační a mediační služby, sociálních a ubytovacích služeb) než např. dílčí amnestii, o které se v médiích také diskutovalo,“ uzavírá zástupkyně ombudsmana.

Zařízení pro cizince

V zařízeních pro cizince se zástupkyně ombudsmana setkala s největšími omezeními a nejpřísnějšími opatřeními proti šíření onemocnění Covid-19.

„V jednom z navštívených zařízení jsem se setkala s výrazným omezením práv. Přestože účelem opatření bylo zabránit šíření onemocnění Covid-19, v některých aspektech byla až nadmíru omezující. Vládla zde atmosféra, v níž se vytrácelo vnímání umístěných jako lidí, a namísto toho na ně bylo pohlíženo jako na zdravotní hrozbu, i když měli negativní test na Covid-19. V jiných typech zařízení takto restriktivní opatření přijata nebyla,“ shrnuje zástupkyně ombudsmana.

Cizinci neměli dostatek informací, rozhodnutí o zajištění dostávali v češtině, takže mu nerozuměli. Jediný kontakt probíhal s personálem 3x denně při výdeji jídla. Chyběl přístup k čerstvému vzduchu – okna a balkonové dveře bylo možné otevřít jen na 15 cm, venkovní areál nemohli využívat vůbec.

Jako pozitivní lze naopak hodnotit snahu zařízení umožnit klientům kontakt s blízkými prostřednictvím telefonu a připojením na internet. Všude v zařízení je bezdrátové připojení, a pokud některý klient neměl vlastní přístroj, zařízení zajistilo vypůjčení tabletu.

Náprava zjištěných nedostatků by v případě opakování obdobné situace v budoucnosti, měla zajistit lepší vyvážení ochrany zdraví vůči základním právům cizinců.

Psychiatrické nemocnice

Celkově byla situace v psychiatrických nemocnicích obdobná jako u sociálních služeb. Léčebná péče byla omezena jen v nezbytné míře (např. skupinové aktivity, výuka na dětském oddělení) a žádný pacient nebyl v déletrvající izolaci kvůli preventivním opatřením souvisejícím s onemocněním Covid-19. Pro případ opakování obdobné situace v budoucnu doporučuje zástupkyně ombudsmana zajistit dostatek alternativ pro smysluplné trávení času, pokud by běžné aktivity musely být omezeny.

Zástupkyně ombudsmana doporučila Ministerstvu zdravotnictví zajistit kapacitu rychlého testování pacientů, aby nebyli při příjmu do nemocnice zbytečně vystaveni omezujícím opatřením, která by mohla zhoršit jejich psychický stav. Na Ministerstvo spravedlnosti se pak zástupkyně ombudsmana obrací s doporučením vytvořit vodítko pro praxi soudů v obdobných mimořádných situacích. V jedné psychiatrické nemocnici totiž zjistila, že kvůli omezujícím opatřením neprobíhaly po dobu jednoho měsíce výslechy pacientů v detenčním řízení, což nemělo oporu v zákoně.