Lidem hrozí další výdaje za vodovodní přípojky

Poslanecká sněmovna přijala po prvním čtení návrh novely zákona o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu (č. tisku 933) a předala ho k dalšímu projednání ve výborech. Hlavním cílem novely má být zejména harmonizace požadavků vyplývajících v této oblasti pro ČR z předpisů EU (tzv. EU novela), odstranění administrativní náročnosti systémů a nedostatků zjištěných při aplikační praxi. V jednom z prvních ustanovení návrhu (§ 3 odst.7) se však skrývá zásadní rozšíření povinností vlastníka vodovodní a kanalizační přípojky. Ministerstvo zemědělství navrhuje, aby provozovatel veřejné sítě zajišťoval na náklady vlastníka opravy a údržbu přípojek i pod veřejným prostranstvím.

Vlastník přípojek se tak dostane do zcela nevýhodného postavení, nejen proto, že podle navrženého znění nemůže ovlivnit efektivnost a hospodárnost nákladů vynaložených provozovatelem vodovodu na provedené práce, ale neměl ani možnost ovlivnit současný stav a situaci díla, za které by měl nyní nést odpovědnost.

Až do roku 2001 byly tzv. veřejné části vodovodních a kanalizačních přípojek (části domovních přípojek pod veřejným prostranstvím) podle vyhlášky č. 144/1978  součástí veřejné vodovodní a kanalizační sítě a právo hospodaření k nim měl jejich provozovatel, resp. správce, který byl povinen bez průtahů zajistit na vlastní náklady provádění oprav. Zákonem o vodovodech a kanalizacích přijatým v roce 2001 byl jako vlastník přípojek stanoven vlastník stavby nebo pozemku připojeného ke kanalizaci. Otázka základního a neporušitelného právního principu nemožnosti nabytí majetku proti vůli vlastníka byla šalamounsky vyřešena dovětkem ustanovení zákona, že vlastníkem je pouze v případech pokud se neprokáže opak. Opravy a údržba přípojek pod veřejným prostranstvím (tedy původní veřejné části přípojek), však byly i nadále ponechány na zajištění a nákladech provozovatele.

Za těchto podmínek probíhaly nad přípojkami nejrůznější úpravy, nezřídka byly budovány nové povrchy komunikací, a prováděna byla i určitá údržba veřejných částí přípojek. Rovněž za těchto podmínek daných obecnou právní úpravou došlo také k privatizacím nebo k prodejům vodovodů a kanalizací mnohdy velkými společnostmi.

Nyní by měl vlastník převzít odpovědnost za údržbu a opravy veřejných částí přípojek, aniž by věděl, v jakém jsou stavu a zda dosud odpovědný provozovatel o tato díla řádně pečoval.

Návrh novely zákona současně nově stanovuje možnost požadovat zkoušky vodotěsnosti přípojek. Podle dostupných údajů totiž činí ztráty ve vodovodních potrubích v síti, tj. k vodoměrům jednotlivých odběratelů téměř 18,5 % celkové spotřeby. V případě zjištění netěsnosti přípojky bude muset zkoušku hradit vlastník.

Důvodová zpráva k návrhu novely zákona obsahuje výpočty dopadů zmiňované právní úpravy do veřejných rozpočtů a do rozpočtů podnikatelů. Dopady nové povinnosti udržovat a opravovat veřejné části přípojek na jednotlivé vlastníky však uvedeny nejsou. Z odborných odhadů přitom vyplývá, že se mohou v případech nutnosti oprav pod asfaltovými vozovkami pohybovat u jednotlivých vlastníků ve výši řádově až několika desítek tisíc korun. Pro některé vlastníky domů to může být, zejména v souvislosti s aktuální ekonomickou situací, částka téměř likvidační.

Cíl záměru – zajistit řádnou péči a odpovědnost vlastníka za jeho majetek a snížit ztráty a úniky z vodovodních a kanalizačních přípojek – je jistě oprávněný, ale navrhované řešení nepovažuje zástupkyně ochránce ani za správní, ani za spravedlivé. Upozorňuje také, že takto zásadní změna přenášející z vodárenských a kanalizačních společností odpovědnost za správu části přípojek pod veřejným prostranstvím na jednotlivé vlastníky, má formu snadno přehlédnutelného krátkého dovětku ustanovení navrhované novely zákona, zatímco by měla být předmětem širší veřejné diskuze.