Městský úřad Králův Dvůr nekompetentní a neschopný rozhodnout

Dva roky se Městský úřad Králův Dvůr vyhýbal zákonem stanovené povinnosti vydat rozhodnutí o existenci pozemní komunikace a prodlužoval tím spor o přístupovou cestu k soukromému objektu. Do dnešního dne tak majitelé pozemků nemají jasné rozhodnutí, zda se jedná o veřejnou přístupovou cestu či nikoli. Postup úřadu byl nedbalý až úmyslně poškozující stěžovatele. Ze strany pověřeného úředníka Martina Votavy šlo o neschopnost, kterou starosta Petr Vychodil nedokázal napravit a fakticky ji akceptoval.

Vlastník nemovitosti se na městský úřad obrátil na začátku roku 2008 poté, co nový majitel pozemků zamezil vstup na přístupovou cestu. Ta přitom byla jako přístupová komunikace užívána více než 100 let a pozemky s cestou jsou dokonce i v katastru nemovitostí zapsány se způsobem využití „ostatní komunikace“. Je zjevné, že noví majitelé koupili od města pozemky s vědomím, že se na nich nalézá přístupová cesta k sousední nemovitosti.

Městský úřad Králův Dvůr však na žádost stěžovatelů, aby v rámci svých zákonem daných kompetencí rozhodl, zda se jedná o přístupovou komunikaci, řadu měsíců nereagoval a až poté, co se do záležitosti vložil veřejný ochránce práv, vydal v září 2008 rozhodnutí, v němž konstatuje, že na pozemcích veřejně přístupná účelová komunikace neexistuje. Stěžovatelé se odvolali a Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutí zrušil s tím, že chybí odůvodnění, jak městský úřad ke svému závěru došel, v řízení nebylo provedeno důkazní řízení a městský úřad rovněž opominul i fakt, že cesta je přímo uvedena v katastru nemovitostí. Ze závazného rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje vyplývá, že podle názoru krajského úřadu se na pozemcích veřejně přístupná účelová komunikace nachází.

Městský úřad Králův Dvůr měl záležitost znovu projednat a rozhodnout, což fakticky neudělal. Jeho následný postup se vyznačuje zcela neakceptovatelnými průtahy a hrubou nedbalostí, a to i přes příkaz nadřízeného krajského úřadu a navzdory kritice ochránce. Dá se dokonce hovořit o úmyslném jednání státního orgánu v neprospěch stěžovatelů. Úřad zůstával měsíce nečinný, nepředával podklady krajskému úřadu, a posléze vydal další dvě rozhodnutí, která byl krajský úřad vždy nucen zrušit. Neschopnost úřadu a zejména absence vůle rozhodnout tuto fakticky poměrně snadnou kauzu nakonec po dvou letech dospěla do situace, kdy městský úřad požádal krajský úřad, aby případ převzal nebo delegoval jinam. Pro stěžovatele to znamená, že po více než dvou letech má konečně naději, že se mu dostane přezkoumatelného rozhodnutí. Ochránce však na druhou stranu konstatuje, že Městský úřad Králův Dvůr se po dvouleté záměrné nečinnosti, projevu nekompetentnosti a neschopnosti vykonávat své zákonné povinnosti, vlastně zbavuje práce, do níž se mu z nejasného důvodu nechtělo.

Bez ohledu na to, jak se bude tato záležitost dále vyvíjet, doporučil ochránce stěžovatelům uplatnit u Ministerstva dopravy ČR nárok na přiměřené zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu, kterou jim způsobil Městský úřad Králův Dvůr nesprávným úředním postupem. Současně navrhuje ministerstvu dopravy, aby v případě, že stěžovatelé požádají o přiměřené zadostiučinění, následně uplatnilo tento nárok vůči Městskému úřadu Králův Dvůr. Podle ochránce se Městský úřad Králův Dvůr dopustil nesprávného úředního postupu zcela zjevně tím, že opakovaně porušil povinnosti městského úřadu vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě.

Plná znění zpráv ochránce:

Zpráva o šetření veřejného ochránce práv (26. 7. 2010)

Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv (11. 10. 2010)

Závěrečná zpráva veřejného ochránce práv (k první stížnosti z roku 2008) (20. 1. 2009)