Zveřejněno
Monika Šimůnková pomohla rodinám, které rozdělila epidemie
Monika Šimůnková vyřešila se svými kolegy několik případů, ve kterých přijatá protikrizová opatření rozdělila rodiny. Jednalo se o případy, kdy manželské páry pocházely z rozdílných zemí, a hrozilo, že je uzavřené hranice od sebe oddělí. V jednom případě se to týkalo těhotné ženy, v druhém manželů s půlročním dítětem a v tom posledním vážně nemocných partnerů, kteří spolu žijí v obci na hranici Česka a Slovenska. Ve všech třech případech se zástupkyni ombudsmana podařilo rychle zjednat nápravu. Za vstřícnost v řešení těchto případů děkujeme odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, cizinecké policii a Ministerstvu zahraničí.
„Jsem velmi ráda, že se podařilo všechny případy rychle vyřešit a dostat k sobě ty, kteří k sobě patří. Epidemie zasáhla životy všech lidí, a byla proto přijata plošná opatření, která mají jejímu postupu zabránit. Plošná opatření jsou však často ze své podstaty necitlivá, a proto je třeba brát zřetel na jejich konkrétní dopady a případný nepřiměřený zásah do práva na rodinný život urychleně napravit. Existují výjimky, které těmto zásahům mohou zabránit. Pro běžné lidi je však složité se v nich orientovat. Proto jsem ráda, že můj tým odborníků v této problematice mohl rodinám pomoci,” uvádí k případům Monika Šimůnková.
Vyřešené případy:
Češka žije v obci na hranicích mezi Českou a Slovenskou republikou. Před přijetím opatření souvisejících s COVID 19 měla společně s dalšími obyvateli obce možnost libovolně překračovat hranice za účelem návštěvy rodiny nebo také lékařského vyšetření. Z důvodu uzavření hranic byla tato možnost výrazně omezena. Stěžovatelka (onkologická pacientka) se tak ocitla na území České republiky, zatímco její partner (rovněž s několika vážnými diagnózami), který je na její péči závislý, bydlí na území Slovenské republiky.
Žena svému partnerovi nosila každý den oběd na hranice, kde mu ho předala. Případ jsme konzultovali s Ministerstvem vnitra a cizineckou policií. Po naší intervenci cizinecká policie shledala důvod pro udělení výjimky stěžovatelce a umožnila jí vycestovat z území České republiky. Zároveň jsme navázali komunikaci s Kanceláří slovenské ombudsmanky, jejíž pracovníci zprostředkovali pro stěžovatelku možnost vstupu na území Slovenské republiky. Stěžovatelka tak mohla překročit hranice a dál pečovat o partnera.
V dalším případě se na nás obrátila těhotná žena v souvislosti se vstupem manžela (občana jihoamerického státu) na území České republiky. Stěžovatelka je ve vysokém stupni rizikového těhotenství a pobývala se svým manželem v jeho zemi původu. Měli v plánu se na přelomu března a dubna přesunout do České republiky. Stěžovatelce, která je občankou České republiky, se přicestovat podařilo, situace manžela se však zkomplikovala. Manžel nepotřebuje pro cestu do České republiky vízum. Za běžných okolností by sem tedy mohl přicestovat a pobývat zde až 90 dnů bez nutnosti žádat předtím o povolení k pobytu nebo víza. Nicméně s ohledem na přijetí mimořádných opatření bylo potřeba, aby měl povolení k pobytu nad 90 dnů. Zjistili jsme, že o takové povolení však požádal již loni, žádosti bylo vyhověno, ale pobytovou kartu rodinného příslušníka občana Evropské unie si však mohl převzít pouze na našem území, což mu díky mimořádným opatřením bylo znemožněno. Po naší další komunikaci s Ministerstvem vnitra bylo manželovi stěžovatelky zasláno rozhodnutí o udělení povolení k přechodnému pobytu, aby mohl prokázat, že je cizincem s povolením k pobytu nad 90 dnů. Manžel tedy může již za svou těhotnou ženou přiletět.
V posledním případě jsme pomohli Češce, která pobývala se svým manželem, státním příslušníkem třetí země, a jejich půlročním miminkem v zemi původu manžela (asijský stát). Z důvodu opatření související s COVID 19 měla celá rodina přiletět repatriačním letem. S ohledem na mimořádná opatření zastupitelský úřad České republiky sdělil manželi stěžovatelky, že mu vstup na území nebude umožněn, protože nemá povolení k pobytu nad 90 dnů. Manžel stěžovatelky měl totiž pouze krátkodobé vízum k pobytu do 90 dnů, které bylo platné na dobu jednoho roku a umožňovalo mu opakovaný vstup na území České republiky.
Po naší intervenci bylo upřesněno, že podle Ministerstva vnitra může stěžovatel jako otec občana České republiky vstoupit na území České republiky také na základě krátkodobého víza. Zastupitelský úřad v zemi původu tak nakonec zajistil repatriaci pro celou rodinu, včetně manžela stěžovatelky. Rodina je nyní již pohromadě na území České republiky.