Na konferenci k výročí 15 let ombudsmana v Česku se probírala i novela zákona o ochránci

Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová považuje za přirozené, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky nyní projednává vládní návrh na změnu zákona o veřejném ochránci práv. Odráží to vývoj, ke kterému došlo v otázce postavení ombudsmanů. Již v roce 2013 Parlamentní shromáždění Rady Evropy (doporučení č. 1959 (2013), bod 4.1.5.) vyzvalo členské země, aby svým ombudsmanským institucím zajistily přístup k Ústavnímu soudu za účelem přezkoumání ústavnosti vadné právní úpravy. Obavy z rozšíření pravomoci ochránce připomínají obavy, které doprovázely vznik instituce ochránce v České republice před patnácti lety.

Ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier informoval, že závěry z konference, vycházející z výměny zkušeností z praxe ombudsmanů osmi zemí, budou inspirací a argumentem pro předkladatele novely zákona o veřejném ochránci práv.

Slovenská veřejná ochránkyně práv Jana Dubovcová poukázala na to, že se svojí českou kolegyní se starají o podobné skupiny osob. Přitom k Ústavnímu soudu, ve věci kontroly ústavnosti zákonů, má slovenský ochránce přístup již od roku 2006. V této souvislosti upozornila, jak důležitá je formulace textu upravujícího tuto působnost ochránce, neboť se setkala s odmítáním z formalistických důvodů. Za svůj nejdůležitější úkol považuje dosáhnout zlepšení fungování orgánů státu. 

Maďarský komisař pro základní lidská práva László Székély se zamýšlel nad tím, zda je ombudsman politickou postavou. Má za to, že ombudsman politikem není. Jeho jednání musí být opřeno o ústavu a zákony, nikoliv o hodnoty odvozené z ideologií. Síla doporučení ochránce musí mít sílu přesvědčivosti. Zahájit přezkoumání zákona u Ústavního soudu může maďarský komisař od roku 2012.

Místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Bartošek prohlásil, že veřejný ochránce práv obhájil důvody své existence. Potvrdil, že implementace doporučení, předkládaných ochráncem, trvá přibližně 4 roky. Ocenil činnost veřejné ochránkyně práv, zejména pokud jde o ochranu práv seniorů, kdy přispěla k tomu, aby v České republice neexistovaly domovy hrůzy. Poznamenal, že společnost, která rezignuje na své hodnoty, rezignuje na svoji budoucnost. Přitom rolí ochránce je podrobit společnost procesu hledání spravedlnosti.

Soudce Nejvyššího správního soudu Tomáš Langášek nepochybuje o tom, že ochránci náleží i role ochránce základních práv a svobod. I soudy přihlíží k zákonnosti a ústavnosti současně. Suverénem při realizaci doporučení ochránce zůstává zákonodárný sbor. Diskutovaný návrh na zahájení kontroly ústavnosti zákona je jen efektivním prostředkem k ochraně základních práv a svobod. Vlastní kontrolu provádí Ústavní soud.

Vedoucí analytického oddělení Ústavního soudu Ľubomír Majerčík vyjádřil přesvědčení, že by se ochránce měl akreditovat jako národní lidskoprávní instituce. Vznik takového orgánu doporučuje i Výbor OSN pro lidská práva. Podělil se i o názor, kam by měl ochránce v budoucnu směřovat. Například by mohl provádět výzkumy, které by byly užitečným podkladem pro vládu při rozhodování o pravidlech lidskoprávní problematiky. Mohl by podávat stínové zprávy mezinárodním lidskoprávním orgánům. Přínos ochránce spatřuje i v pokračování provádění školení pro úředníky.

Zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček se vyslovil pro zakotvení ochránce v Ústavě. Za jeden z hlavních úkolů ochránce považuje zobecňování získaných poznatků tak, aby byly šířeji využitelné. Ochránce by se měl vyjadřovat k věcem, které jsou předmětem veřejného zájmu a týkají se ochrany lidských práv. Poskytnutím kvalifikovaného právního názoru může ochránce přispívat ke kultivaci veřejného mínění.

Konference se konala v rámci projektu Společně k dobré správě financovaného z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.