Návrhy ochránce k rušení vyhlášek obcí Ústavním soudem

V případě obce Plchov ochránce podpořil návrh Ministerstva vnitra na zrušení obecně závazné vyhlášky označující některé konkrétní pozemky za veřejná prostranství, přestože se nejednalo o veřejně přístupné pozemky. Ochránce v této souvislosti nad rámec návrhu ministerstva konstatoval, že by vlastníci pozemků označených za veřejná prostranství neměli platit poplatek za zvláštní užívání veřejného prostranství, protože se fakticky jedná o zpoplatnění výkonu jejich vlastnického práva. Vlastník takového pozemku je omezen už tím, že musí strpět tzv. obecné užívání veřejného prostranství. Ústavní soud však návrh ministerstva zamítl, resp. odmítl posoudit, zda se v konkrétním případě skutečně jedná o veřejná prostranství. K takovému hodnocení jsou podle Ústavního soudu příslušné správní soudy.

V případě obce Budyně nad Ohří vyjádřil ochránce nesouhlas s Ministerstvem vnitra, které bylo toho názoru, že obecně závazné vyhlášky se nesmí překrývat s regulací upravenou v zákonech. Jestliže jsou povinnosti ohledně spalování odpadů zakotveny v zákoně o ochraně ovzduší je podle ministerstva v rozporu s ústavou, pokud obec ve vyhlášce stanovuje např. zákaz spalování odpadů na otevřeném ohni, spalování paliv, pro které nebyly kotle konstruovány apod. Ochránce je však toho názoru, že obce znají nejlépe místní poměry a pro úpravu místních poměrů neexistuje vhodnější metoda právní regulace, než předpisy vydávané místními samosprávami. Ochránce nesdílí ani názor ministerstva, že předpisy místních samospráv se absolutně nesmí překrývat se zákonnou úpravou. Z těchto důvodů ochránce Ústavnímu soudu navrhl, aby byl návrh ministerstva zamítnut. Současně však kritizoval ustanovení vyhlášky, které zakazovalo „pořízení kotlů na spalování tuhých paliv bez atestu o ekologickém spalování zdroje tepla“. Podle ochránce je takové ustanovení zásahem do vlastnického práva, neboť zakazuje pořízení určité věci, které samo o sobě nemusí znamenat ohrožení veřejného zájmu na ochraně ovzduší. Ochránce proto navrhl, aby Ústavní soud zrušil tuto část vyhlášky. Rozhodnutí Ústavního soudu nakonec korespondovalo s návrhem ochránce – návrh ministerstva na zrušení vyhlášky byl zamítnut, ale soud zrušil článek o zákazu pořízení kotlů.

V případě města Mnichovice navrhoval Krajský úřad Středočeského kraje Ústavnímu soudu zrušení nařízení o stavební uzávěře. Ochránce však byl toho názoru, že takové nařízení obce je opatřením obecné povahy, jehož přezkum příslušní Nejvyššímu správnímu soudu, nikoli Ústavnímu soudu. Navrhl proto zamítnutí z důvodu nepříslušnosti. Ochránce se však v této souvislosti zaměřil na otázku odůvodňování správních aktů. Konstatuje, že pokud orgány územní správy vydávají nařízení obce o stavební uzávěře, musí přímo v nařízení uvést jednoznačné důvody, které k uzávěře vedly, a současně uvést i dobu, po kterou stavební uzávěra trvá. V případě nařízení města Mnichovice ochránce konstatoval, že neobsahovalo žádné zdůvodnění, které by umožňovalo zjistit, zda byly splněny podmínky pro vyhlášení stavební uzávěry. Ochránce proto vyslovil názor, že nařízení města Mnichovice není ani v souladu se zákonem, ani s obecnými požadavky na činnost orgánů veřejné správy. Pokud by se proto Ústavní soud rozhodl návrhem Krajského úřadu Středočeského kraje zabývat, ochránce doporučil, aby Ústavní soud vyhověl a nařízení města Mnichovice zrušil.