Nedožité osmdesátiny JUDr. Motejla

statečný pracovitý lidský symbol spravedlivého světa vzor a inspirace zkušený přirozený noblesní s obrovským nadhledem velký právník velký člověk

Těmito slovy se lidé před dvěma lety loučili s advokátem, předsedou Nejvyššího soudu, ministrem spravedlnosti a prvním českým ombudsmanem Otakarem Motejlem. Vzdávali hold jednomu z největších mužů české právnické scény, který celý život hájil spravedlnost, pomáhal těm, kdo pomoc potřebovali, snažil se vracet justici její vážnost a „dobré jméno“, nebál se veřejně pojmenovávat věci pravými jmény (i když sám prohlašoval, že je prostě jen hubatý). Není proto velkým překvapením, že ho nyní, v roce nedožitých osmdesátin Parlament navrhuje na státní vyznamenání in memoriam.

Otakar Motejl se narodil 10. 9. 1932 v právnické rodině – svou profesi „zdědil“ po otci a dědečkovi. Nikdy nebyl členem žádné politické strany a jako advokát se do povědomí lidí v 70. a 80. letech zapsal především jako obhájce disidentů, aktivistů a stoupenců neoficiální kultury. V lednu 1990 se stal předsedou Nejvyššího soudu ČSFR a později Nejvyššího soudu ČR. V letech 1998-2000 zastával post ministra spravedlnosti a 18. prosince 2000 se ujal funkce prvního českého veřejného ochránce práv. Zemřel 9. května 2010.

Moc rádi bychom s „naším“ panem doktorem Motejlem jeho osmdesátiny slavili, vymýšleli, čím mu udělat radost, čím ho pobavit. Nebyl to jen skvělý právník, ale především úžasný člověk, který nám každý den, každou hodinu i minutu dokazoval, že je možné být slušný a lidský, a přitom kompetentní. Za všech okolností. A ještě k tomu obvykle jako bonus přidal nějakou zábavnou historku ze života.

Víme, že je teď v dobré společnosti, obklopen lidmi, kterým v životě pomohl, kteří ho měli rádi a vážili si ho. Nějakou tu oslavu mu určitě připraví. Tak, všechno nejlepší, pane doktore!