Neprohlášení libereckého OD Tesco za kulturní památku

Veřejný ochránce práv uzavřel šetření ve věci neprohlášení obchodního domu Tesco (původně Ještěd) v Liberci za kulturní památku konstatováním, že postup Ministerstva kultury nenaplnil kritéria dobré správy. Ochránce se nezabýval obsahem vlastního řízení, tj. zda stavba měla či neměla být prohlášena kulturní památkou, protože takové posouzení mu nepřísluší. Šetření se soustředilo na postup úřadů z hlediska právních předpisů, principů dobré správy a demokratického státu.

V rámci řízení o prohlášení stavby za kulturní památku shromáždilo ministerstvo různé podklady, které zákon o památkové péči vyžaduje, a muselo se vyrovnat jak s podněty těch, kdo prohlášení za památku požadovali, tak na straně druhé muselo vzít v potaz odmítavá vyjádření vlastníka stavby, orgánu státní památkové péče Magistrátu města Liberec a rovněž krajského úřadu. Své rozhodnutí však poté ministerstvo dostatečně nezdůvodnilo a neosvětlilo, jakým způsobem a jestli všechny shromážděné důkazy posoudilo. V odůvodnění pouze odkazuje na podklady, aniž by prezentovalo svou úvahu a hodnocení. V odůvodnění chybí také argumenty, jimiž by ministerstvo vysvětlilo, proč se například rozhodlo nerespektovat názor, byť pouze poradní, své odborné komise, která prohlášení stavby za kulturní památku doporučila. Ministerstvo tak nenaplnilo základní kritérium správního řádu a vydalo rozhodnutí, které je nepřezkoumatelné.

Bez chyb nebyl ani postup stavebního úřadu. Tomu lze vytknout, že se v odůvodnění územního rozhodnutí na novostavbu obchodního a kulturního centra Fórum, které má vzniknout na místě stávající budovy Tesca, vůbec nezabýval otázkou respektování urbanistického a architektonického charakteru prostředí, a to i přesto, že magistrát měl k dispozici nezávislý posudek, který na nutnost přihlédnutí k celkovému charakteru území upozorňoval.

V souvislosti s případem libereckého obchodního domu Tesco veřejný ochránce práv doporučuje, aby demolici významných objektů, které se staly součástí vzhledu města, vždy předcházela vážná debata s odbornou i laickou veřejností. Z reakcí na připravovanou a zčásti již zahájenou demolici stavby v Liberci je zřejmé, že část veřejnosti přijala budovu obchodního domu jako svým způsobem unikátní ztvárnění obchodních prostor své doby, které by mělo být zachováno.

Ochránce rovněž upozorňuje, že institut prohlášení stavby za kulturní památku by neměl být vnímán jako účelový nástroj k zabránění demolice v momentě, kdy již o odstranění stavby bylo rozhodnuto nebo se v tomto smyslu vede řízení u stavebního úřadu. Z celé řady podobných případu, jako je záležitost libereckého obchodního domu Tesco, je zřetelně vidět, že se lidé stále více zajímají o prostředí, v němž žijí, více si uvědomují kulturní kontext a tradiční hodnoty. Bohužel, toto uvědomění přichází téměř vždy až v době, kdy již veškerá rozhodnutí byla učiněna a konflikty se pak nezřídka kdy posouvají spíše do roviny politické. Stát nemůže formou prohlášení nemovitosti za kulturní památku chránit všechny historické, architektonicky zajímavé, osobité a autorsky ojedinělé stavby. Je především úkolem místních samospráv, aby dovedly chránit a rozvíjet architektonický obraz svého města, aby dokázaly města regenerovat a uvážlivě rozvíjet i za cenu ztráty některé hodnoty.