Nevyhovující podmínky ve vazebních věznicích vedou k nerespektování práv obviněných

Již v roce 2006 ochránce konstatoval, že situace ve vězeňství není optimální a upozornil na často nevyhovující prostory, přeplněnost, nedostatek financí i personálu. V létě 2009 kritizoval přeplněnost věznic a trvale nízký počet pracovníků vězeňské služby. Upozorňoval, že další snižování personálu se může negativně projevit při naplňování samotného účelu výkonu trestu odnětí svobody. 

V závěru roku 2009 uskutečnil ochránce neohlášené návštěvy ve vazebních věznicích v Hradci Králové, Litoměřicích, Ostravě a Praze-Ruzyni. Výsledky návštěv dokládají, že zmíněné problémy i nadále přetrvávají.

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že u obviněných umístěných do vazby, stále platí presumpce neviny, přesto vzetí do vazby představuje nejvýraznější zásah do osobní svobody. Zjištěné problémy vězeňství se pak negativně promítají do naplňování práv obviněných, kteří jsou díky tomu podrobeni mnohem přísnějším režimovým opatřením v paradoxně horších podmínkách, než již odsouzení ve věznicích, kde vykonávají trest odnětí svobody.

Ochránce již v minulosti opakovaně upozorňoval, že stávající standard malých cel s omezeným kontaktem s ostatními obviněnými je na místě pouze pro obviněné v tzv. koluzní vazbě (vazba z důvodu nebezpečí ovlivňování svědků, maření vyšetřování apod.), kdy existuje legitimní důvod izolace. Ostatní obvinění ve vazbě by měli být umisťování v oddělení se zmírněným režimem s možností volného pohybu ve vymezeném prostoru oddělení a se stykem s ostatními obviněnými. Týká se to zejména mladistvých obviněných a cizinců ve vyhošťovací vazbě. Ochránce proto doporučil Generálnímu ředitelství Vězeňské služby ČR, aby v rámci přípravy reformy výkonu vazby zpracovalo do konce roku 2010 plán rozšiřování oddělení se zmírněným režimem na minimálně 30% kapacity vazební věznice.

Ochránce proto ve své zprávě z návštěv vazebních věznic formuloval řadu doporučení ministerstvu spravedlnosti, Generálnímu ředitelství Vězeňské služby ČR, ale i samotným věznicím.

Nedostatek praktických lékařů

Všechny věznice se potýkají s problémem obsazení místa lékaře. Další zhoršení situace se dá navíc očekávat poté, až současní, věkem starší vězeňští lékaři odejdou do důchodu. Chybějící péče praktických lékařů tak musí být už nyní smluvně zajišťována externisty, což je komplikované i finančně náročnější.

V některých věznicích je při lékařském vyšetření běžná přítomnost příslušníků vězeňské služby. Taková praxe je však v rozporu s obecně závaznými právními předpisy a ochránce ji kritizoval již v roce 2006. Přítomnosti příslušníků vězeňské služby musí vždy předcházet vyhodnocení rizika nebezpečnosti obviněného vůči zdravotnickým pracovníkům, přitom však platí, že lékařské prohlídky musí probíhat vždy mimo doslech, a pokud lékař nerozhodne jinak, i mimo dohled zaměstnance vězeňské služby. Ochránce proto žádal, aby věznice aby zajistily předpoklady pro respektování ochrany citlivých údajů obviněných a informovaly v tomto směru i lékaře. Řešení tohoto problému bylo ochránci přislíbeno již v roce 2006, kdy mělo být soukromí u lékařské prohlídky zajištěno instalováním dveří s průzory. K realizaci však dosud nedošlo a ochránce proto ve své zprávě žádá nápravu do konce roku 2010.

Podle zákona o výkonu vazby se musí každý obviněný podrobit preventivní vstupní prohlídce. Nedostatek lékařů a jejich značné vytížení oproti praktickým lékařům na svobodě (provádění prohlídek před a po eskortách, před výkonem určitých kázeňských trestů, administrace četných stížností, zpracování podkladů pro posudkovou komisi atd.) však znamená, že věznice nemohou zajistit, že se obviněný prohlídce podrobí v den nástupu do věznice, ale je třeba vyčkat až na přítomnost lékaře. Od vstupní prohlídky se přitom odvíjejí i režimová opatření, např. zařazení obviněného. Především však prohlídka slouží k včasnému zachycení infekčních onemocnění (TBC, hepatitida, pohlavní nemoci apod.). Ochránce proto doporučil věznicím zajistit, aby k preventivní prohlídce obviněného docházelo v den přijetí do vazby.

Vycházky a denní světlo

Nejzávažnějším problémem technického vybavení vazebních věznic jsou vycházkové koridory na vězeňských dvorech. Prostory pro venkovní aktivity jsou velmi malé, strohé a nepřirozeně uspořádané. Jedná se např. o kruh rozdělený do několika výsečí, které tvoří vycházkový prostor dlouhý 12 m o šířce v rozmezí od pouhého 1 do 5 metrů. K vycházkám někdy slouží i střešní prostory. Ochránce proto ve své zprávě nadnesl otázku, jakou přidanou hodnotu takové vycházkové prostory obviněným, kteří jsou do jednotlivých koridorů přiváděni po celách, může vůbec přinést oproti pobytu v cele.

Ochránce věznicím doporučil provést stavební úpravy vycházkových dvorů tak, aby se pobyt na čerstvém vzduchu neomezoval na pouhé korzování ve stísněných vybetonovaných kójích.

Všechny navštívené věznice naopak mají k dispozici odpovídající návštěvní místnosti. Vazební věznice v Ostravě má dokonce 3, z nichž jedna je vybavena pro návštěvy s malými dětmi, což lze označit za příklad dobré praxe.

Vybavení cel všech navštívených věznic odpovídá požadavkům platné právní úpravy.  Ochránce nicméně kritizoval, že v některých celách prakticky není k dispozici denní světlo (okna jsou osazena clonami) a je zapotřebí po celý den využívat umělého osvětlení. Nedostatek denního světla je jedním z psychohygienických stresorů, které negativně působí na chování a psychiku vězně. Někteří obvinění přitom mohou v těchto prostorách pobývat měsíce.

Intenzitu osvětlení ve vězeňských zařízeních dříve upravovaly vnitřní předpisy Vězeňské služby ČR, které však byly zrušeny bez náhrady. Požadovanou intenzitu denního světla či umělého osvětlení tak v současné době nalezneme jen v technických normách (které se však nedotýkají přímo zařízení pro výkon vazby či trestu). Ochránce proto doporučil Generálnímu ředitelství VS a ministerstvu spravedlnosti, aby ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví zpracovaly závazné normy pro osvětlení vězeňských zařízení. Stejně tak doporučil věznicím, aby při nočních kontrolách používaly pouze noční světlo (jehož maximální možná intenzita není taktéž stanovena) a nerozsvěcovali plné osvětlení.

Kontakt s vnějším světem

Ochránce doporučil věznicím, aby při zachování bezpečnostních opatření (která budou pochopitelně jiná u osoby vzaté do vazby z důvodu, aby neovlivňovala svědky a nemařila vyšetřování, než u osoby, která je v tzv. útěkové vazbě) umožňovaly vězňům telefonický kontakt s osobami blízkými v co nejširší míře. Návštěvy vazebních věznic ukázaly, že praxe je nejednotná a telefonáty jsou umožňovány například pouze při závažných problémech v rodině. Dobrou praxí je naopak Vazební věznice Praha-Ruzyně, kde jako důvod k žádosti o použití telefonátu stačí, že obviněný chce být v kontaktu s blízkými. Ochránce v této souvislosti upozornil, že je žádoucí, aby kontakt s rodinou a blízkými osobami nebyl přerušován i s ohledem na budoucí návrat do civilního života. V případě, že hrozí zneužití telefonátu k ovlivňování svědků či k maření vyšetřování, má věznice možnost telefonní hovor monitorovat. Ochránce také doporučil věznicím, aby odpovědné pracovníky poučily, že použití cizího jazyka nesmí být důvodem k nepovolení či ukončení hovoru. Rozhovor obviněného cizince s rodinou je realizací práva na rodinný život a sama skutečnost, že nemluví česky, nezakládá podezření, že je připravován trestný čin.

Jestliže věznice neumožní obviněnému zatelefonovat advokátovi, pokud nemá finanční prostředky na zakoupení telefonní karty, jde o porušení dobré správy a ve svém důsledku může vést k odepření práva na právní pomoc. Nelze použít argument, že na svobodě by obviněný hovor také musel platit, protože na svobodě by obviněný mohl právní pomoc vyhledat i jiným způsobem. Ochránce proto doporučil Generálnímu ředitelství VS ČR, aby metodickým pokynem upravilo možnost obviněných, kteří jsou prokazatelně bez finančních prostředků, realizovat právo na právní pomoc a umožnilo jim alespoň první telefonní kontakt s advokátem z rozpočtu věznice.

Chybí důsledné zajištění školní docházky mladistvých obviněných

Systematické návštěvy ve vazebních věznicích odhalily rovněž problém s naplňováním povinné školní docházky u mladistvých obviněných. Věznice se setkávají se snahou škol vyhnout se povinnosti zajistit výuku a s neochotou učitelů docházet do věznice. Výuku tak v některých případech provádí vychovatel, který žáka i známkuje, a škola známky pouze formálně potvrdí.

Příkladem dobré praxe může být naopak vazební věznice v Ostravě, která ve spolupráci s církevní školou vytvořila prostor pro plnění školní docházky přímo ve věznici, a to formou jakéhosi detašovaného pracoviště školy. Tento příklad by měl podle ochránce iniciovat vytvoření podobných pracovišť i v dalších věznicích ve spolupráci s vhodnými místními školami.

Plný text Zprávy z návštěv vazebních věznic najdete v sekci Ochrana osob omezených na svobodě – Věznice