Nová příručka Pohřebnictví

Mohlo by se zdát, že pohřebnictví je téma klidné a vážné, ale ve skutečnosti je plné vášní, emocí a někdy i schválností, když si třeba pozůstalí navzájem brání v péči o hrob. Nejvíce sporů a problémů, s nimiž se ale ochránce setkává, souvisí s pronajímáním hrobových míst a zachováním piety.

V pohřebnictví se prolíná právo soukromé s veřejným a od toho se také odvíjejí možnosti ochránce zabývat se problémy lidí, kteří se na něj v souvislosti s pohřebnictvím obracejí.

Pronajímání a užívání hrobových míst je vztahem mezi obcí (provozovatel hřbitova) a pronajímatelem. Jde o občanskoprávní vztah a jako takový do působnosti ochránce nepatří.  Některé aspekty provozování pohřebišť ale mají veřejnoprávní charakter a takovými záležitostmi se ochránce zabývat může. Jde zejména o postupy stavebních úřadů při zřizování pohřebiště, stanovení ochranného pásma nebo o činnost přestupkových komisí při projednávání přestupků na úseku pohřebnictví.

Sborník Pohřebnictví shrnuje poznatky ochránce, přináší odpovědi na základní otázky týkající se právní úpravy, vysvětluje systém hřbitovního a pohřebního práva, upozorňuje na časté problémy.

Pohřbívání v České republice je do značné míry ovlivněno po staletí zachovávanou křesťanskou tradicí, která co do forem a způsobů pohřbívání poznamenala i později obcemi zakládané hřbitovy. To se promítá i do dnes platného zákona o pohřebnictví, které právo provozovat pohřebiště svěřuje pouze do rukou státem uznávaných církví a obcí. Společnost se však vyvíjí a není vyloučeno, že změnami v budoucnu projde i způsob pohřbívání. Není tomu ještě ani sto let, kdy u nás začalo být propagováno novátorské zpopelňování (první zpopelnění proběhlo v krematoriu v Liberci v říjnu 1918). O nějakých 60 let později bylo zpopelnění většinovou formou pohřbení.

 Publikace Stanoviska - Pohřebnictví (1 MB, Adobe Acrobat dokument)