Zveřejněno
Nový seriál „Ochránce“ na ČT2
V úterý 6. 9. začíná ČT2 vysílat nový seriál „Ochránce“. Vždy v úterý v 17:20 nebo v repríze ve středu v 9:35 hod se diváci budou setkávat s příběhy lidí, kteří se dostali do potíží s úřady, a když už nevěděli kudy kam, obrátili se na ombudsmana. Často se jedná o situace a problémy, do nichž se může dostat prakticky kdokoli. Ombudsman proto nejen komentuje konkrétní případy, ale v každém díle přináší i rady, jak by měli lidé v podobných situacích postupovat, jaká jsou jejich práva, na koho se při řešení problémů obracet, co mají po úřadech chtít.
Každý z 16 dílů natočených brněnským studiem České televize se věnuje jednomu tématu ilustrovanému třemi typickými případy. Hned první díl popisuje časté problémy s důchody a radí, jak postupovat, když je třeba důchod špatně spočítaný. Další díly se budou věnovat potížím v soudních řízeních, exekucím, co třeba dělat, když v sousedství začnou najednou stavět, jak může vypadat diskriminace v zaměstnání, jaké jsou obtíže vlastníků památek nebo domů v památkových rezervacích, jaké překážky musí překonávat cizinci, pro něž se Česká republika stala domovem apod. Jeden z dílů bude například i o tom, že za špatný úřední postup je možné žádat odškodnění.
První díl seriálu představí tři příběhy lidí, které špatně spočítaný důchod dostal do potíží a do dlouhého, téměř marného boje s úřady.
Paní Láníkové odmítla Česká správa sociálního zabezpečení započítat do důchodu 9. třídu základní školy, protože neměla vysvědčení a škola už neexistovala. Pátrala v archivu a vyhledala bývalé spolužačky, které dosvědčily, že spolu do 9. třídy chodily. Ani to ale nestačilo. Až po zásahu ochránce, který potvrdil, že svědectví jako důkaz zákon umožňuje, se paní Láníková přepočítání důchodu nakonec dočkala.
Jak lze vyžít s invalidním důchodem 3 428 korun měsíčně? Své o tom ví mladý tělesně postižený muž Richard Maršík z Brněnska. Deset let bezvýsledně upozorňoval úřady, že mu důchod špatně spočítaly. Zastání našel až u ombudsmana. Až poté, co ombudsman vysvětlil, kde se stala chyba, úřady své pochybení uznaly, důchod přepočítaly a panu Maršíkovi zpětně všechny peníze vyplatily.
Paní Týcová nechtěla peníze pro sebe, ale po smrti manžela se snažila vyjednat svému synovi sirotčí důchod. Narazila. Podle úředníků totiž na něj syn nárok neměl, protože zaměstnavatel za jejího zesnulého manžela neplatil sociální pojištění. Není ale možné, aby za prohřešek někoho jiného doplácelo osiřelé dítě. I tento příběh nakonec patří k těm se šťastným koncem.