Ochránce má mít možnost navrhovat zrušení špatných zákonů

Za deset let své existence prokázal institut veřejného ochránce práv svou potřebnost a získal si respekt. JUDr. Varvařovský proto považuje za vhodné, aby byl veřejný ochránce práv zakotven také v ústavě. Lépe by tak odolával politickým zvratům. Podobným vývojem prošly i další státy EU, například Nizozemsko, Polsko, Rakousko aj., kde rovněž po několikaleté zkušenosti s institutem ombudsmana přistoupili k jeho doplnění do ústavy.

JUDr. Varvařovský na tiskové konferenci v Brně zdůraznil, že chce navázat na práci svého předchůdce JUDr. Motejla, který z ničeho a přes obecný skepticismus vybudoval Kancelář, na kterou se s důvěrou obracejí tisíce lidí. Ve funkci nechystá žádné převratné změny a nehodlá ani zřizovat pobočky v dalších městech. K takovému kroku by přistoupil až v případě, že by to činnost ochránce vyžadovala, a kdyby to přineslo výrazné zefektivnění práce. První jednání s právníky Kanceláře, kteří provádějí místní šetření nebo vykonávají dohled nad místy, kde se nacházejí lidé omezení na svobodě (např. ústavy sociální péče, psychiatrické léčebny, věznice apod.), však zatím takovou potřebu nenaznačují.

Jak již naznačoval ve svých vystoupeních v Parlamentu, chtěl by JUDr. Varvařovský usilovat o rozšíření pravomocí ombudsmana o možnost obracet se na Ústavní soud, jak to může např. prezident. Jestliže dnes ochránce v rámci své činnosti zjistí, že je určitý zákon špatný, nemůže sám navrhnout Ústavnímu soudu jeho zrušení, ale musí o to požádat prezidenta, poslance nebo senátory. Podobně by JUDr. Varvařovský považoval za vhodné, aby mohl ochránce sám podávat žalobu k ochraně veřejného zájmu. Pokud dnes ochránce zjistí, že se nějaký úřad dopustil závažných pochybení, která ohrožují veřejný zájem, může pouze navrhnout nejvyššímu státnímu zástupci, aby zvážil podání žaloby.

Na druhou stranu je však JUDr. Varvařovský odhodlán čelit snahám o další rozšiřování působnosti ochránce zejména v souvislosti s různými evropskými směrnicemi. Ty často od členských států EU vyžadují, aby dohled nad určitými záležitostmi svěřily nezávislému orgánu. Jeho vytvoření by bylo finančně nákladné, proto se často hledá už existující nezávislá instituce, které by tato pravomoc mohla být svěřena. JUDr. Varvařovský zdůraznil, že už v tuto chvíli je působnost ochránce v České republice poměrně široká a dávno přesáhla původní ideu založenou na klasickém evropském modelu ombudsmana, jako ochránce občanů před nesprávným jednáním či nečinností úřadů. Postupně už k této klasické působnosti přibyl dohled nad místy, kde jsou lidé omezeni na svobodě, a povinnosti vyplývající z antidiskriminačního zákona.