Ochránce odmítá navrhované změny v zákoně o zaměstnanosti

Zákon o zaměstnanosti je součástí tzv. sociálního balíčku, tj. skupiny zákonů, které se v rámci úsporných opatření mají měnit. Poslanecká sněmovna by měla tyto návrhy souhrnně projednávat na aktuálně probíhající schůzi.

Novelou je navrhováno, aby podpora v nezaměstnanosti byla snížena na 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku u těch, kdo poslední zaměstnání ukončili „bez vážného důvodu“ sami nebo dohodou se zaměstnavatelem. Podle stávající právní úpravy činí jejich podpora první dva měsíce 65 % průměrného výdělku a teprve pak se snižuje na 50 % po dobu dalších 2 měsíců a na 45 % po zbývající dobu. Všichni, kdo sami ukončí zaměstnání, a to zřejmě bez rozlišování (tj. například i tehdy, cítí-li se šikanováni, ale netroufají si zaměstnavatele žalovat), budou tedy znevýhodněni, neboť podpora v nezaměstnanosti jim bude přiznána pouze ve výši 45%. Na úřadu práce budou navíc znevýhodněni i proti jiným zaměstnancům, s nimiž byl ukončen pracovní poměr například pro opakované méně závažné porušování pracovní kázně.

Podle veřejného ochránce práv je navrhovaná změna zákona o zaměstnanosti v rozporu s ústavně zaručeným právem na přiměřené hmotné zajištění osob, které bez své viny nemohou získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Zaměstnanci dost často končí pracovní poměr z důvodu, že zaměstnavatelé vůči nim porušují pracovněprávní předpisy, a to v nejširším slova smyslu (včetně šikany či diskriminace). Takové jednání je však obtížně prokazatelné a zaměstnanci někdy radši přistoupí na skončení pracovního poměru dohodou nebo sami dají výpověď bez udání důvodu, aniž by protiprávní jednání zaměstnavatele řešili soudní cestou. Není ani neobvyklé, že zaměstnavatel dokonce vyvíjí na zaměstnance tlak k uzavření dohody o ukončení pracovního poměru a řeší tím své vlastní problémy (např. snížení nákladů na pracovní sílu). Tyto důvody navíc v dohodě nemusí být uvedeny

Jako vážné důvody ukončení zaměstnání vyjmenovává navrhovaná novela zákona o zaměstnanosti okamžité ukončení pracovního poměru podle § 56 zákoníku práce (nevyplácení mzdy nebo potvrzené zdravotní důvody), jakož i nezbytnou péči o dítě nebo jinou osobu. Připouští sice možnost jiných vážných důvodů, např. etických, mravních či náboženských, nebo „jiné důvody hodné zvláštního zřetele“, vždy však bude na úředníkovi úřadu práce, zda konkrétní důvody vyhodnotí jako hodnověrné, prokázané a vážné. Zaměstnanci tak mohou být vystaveni libovůli úředníka, což podle názoru ochránce odporuje demokratickým principům právního státu.

Ochránce upozorňuje, že vypustit tuto část novely navrhla i Legislativní rada vlády, která dokonce vyjádřila pochybnosti o jejím souladu s Listinou základních práv a svobod.

Podpora v nezaměstnanosti v případě odstupného

Ochránce rovněž doporučil znovu zvážit návrh neposkytovat podporu v nezaměstnanosti za dobu, kdy uchazeč o zaměstnání může uspokojovat své potřeby z odstupného nebo odchodného. Je totiž otázkou, zda navrhovaná úprava nepopírá smysl a účel odstupného. Tím je v prvé řadě určitá satisfakce za nesnáze (a někdy až trauma), které ztráta zaměstnání přináší.

Pokud by přesto byla taková úprava přijata, je ochránce toho názoru, že by se tato změna měla promítnout do oblasti důchodového pojištění. Doba vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání v době, kdy uchazeči nenáleží podpora v nezaměstnanosti z důvodu vyplaceného odstupného či odchodného, by rozhodně měla být započtena jako náhradní doba důchodového pojištění (nad rámec 1 roku, u osob starších 55 let 3 roků), obdobně jako je započtena doba vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, kdy je uchazeč příjemcem podpory v nezaměstnanosti nebo podpory v rekvalifikaci.