Zveřejněno
Ochránce odmítá stát se monitorovacím orgánem pro práva osob se zdravotním postižením
Veřejný ochránce práv odmítl možnost, že by měla být jeho působnost rozšířena o monitorování práv osob se zdravotním postižením. V rámci svých připomínek k nelegislativnímu materiálu „Způsob zřízení monitorovacího mechanismu k Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením v České republice“ upozornil Ministerstvo práce a sociálních věcí, že veřejný ochránce práv není „sběrnou“ institucí pro nejrůznější agendy, ke kterým se Česká republika zavázala.
Už první český ombudsman Otakar Motejl se opakovaně ohrazoval vůči této praxi a kritizoval snahu začlenit lidskoprávní agendu, a to včetně oblasti diskriminace, do zcela odlišně koncipované instituce veřejného ochránce práv. Pouze v šesti státech EU (včetně ČR) je činnost antidiskriminačního tělesa přičleněna k národnímu ombudsmanovi a to samé platí pro další agendy z oblasti lidských práv. V Evropě je naopak zcela běžné, že paralelně s ombudsmanem existuje nezávislá instituce na ochranu lidských práv. Ta se pak může lidskými právy zabývat komplexně, včetně provádění monitoringu práv osob se zdravotním postižením podle Úmluvy OSN.
Veřejný ochránce práv v souvislosti s aktuálně diskutovaným monitorovacím mechanismem k Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením rovněž připomenul, že nejprve musí být jasně vymezeno postavení a působnost tohoto orgánu. V tuto chvíli přitom není ani jasné, o kolik zdravotně postižených osob se má celkově jednat, resp. tyto soby nejsou nijak definovány či specifikovány.
Celý text připomínek veřejného ochránce práv (184.2 kB, Adobe Acrobat dokument)