Zveřejněno
Ombudsmana zajímá délka a plynulost soudního řízení v případu pádu mostu ve Studénce
Nehoda ve Studénce, při které zemřelo osm cestujících a stovka dalších se zranila, patří nejen mezi největší vlaková neštěstí v Česku. Jde také o jeden z nejdéle projednávaných případů u nás. Pravomocný rozsudek padl u ostravského krajského soudu letos koncem září, tedy déle než dvanáct let po podání obžaloby a víc než čtrnáct let od tragického nárazu vlaku do zřícené mostní konstrukce. Ombudsman se s ohledem na délku řízení rozhodl jeho průběh a postup soudů prověřit poté, co se na něj obrátili příbuzní jedné z obětí a několik dalších poškozených.
Veřejný ochránce práv se v šetření zaměřil na průběh soudního řízení z hlediska jeho plynulosti. Zjišťuje, jestli v řízení nedocházelo k průtahům, a co je případně způsobilo. Zvlášť ho zajímají především příčiny systémového charakteru, které mohly vést k tomu, že verdikt padl až čtrnáct let po samotné nehodě. Evropský dvůr pro lidská práva (ESLP) přitom jen zcela výjimečně označí za přiměřená trestní řízení delší než pět let. Do takto dlouhých řízení započítává zpravidla i fázi vyšetřování a řízení o dovolání u Nejvyššího soudu.
Působnost ombudsmana se vztahuje výhradně na výkon státní správy soudů. Nemůže tedy nijak hodnotit samotnou rozhodovací činnost soudu, ani se vyjadřovat například k tomu, jak postupovala veřejná obžaloba, jak soud vedl dokazování, jaké předvolal svědky, jaké oslovil znalce a jak vyhodnotil jejich závěry nebo jak věc posoudil a rozhodl, případně jak věc posoudil odvolací soud.
V šetření ombudsman prověřuje postup vedení okresního i krajského soudu. Právě vedení soudů má totiž dohlížet na plynulost soudních řízení. Na nejvyšší úrovni pak tuto roli zastává Ministerstvo spravedlnosti. Všechny tři instituce už veřejný ochránce práv v šetření oslovil a vyžádal si potřebné podklady. Právníci Kanceláře ombudsmana také prostudují celý spis, který aktuálně čítá 54 svazků.
Na základě zjištěných informací pak může ombudsman navrhnout opatření, a to i napříč soudním systémem, která by soudům umožnila lépe se vyrovnat s obdobně náročnými případy a pomohla by předcházet prodlužování řízení. Mohlo by jít například o úpravu trestního řádu tak, aby bylo možné delegovat extrémně složité případy na soudy vyššího stupně. Justiční systém by měl být také schopen pružněji reagovat, pokud jde o zabezpečení personálních kapacit, ať již v případě samotných soudců či pomocného personálu. Počet pracovních míst na soudech totiž vychází především z počtu případů, ale nezohledňuje jejich náročnost.
„Je odpovědností státu, aby zajistil, že bude schopen složitá trestní řízení rozhodovat a potrestat případné viníky v přiměřené době. Prodlužování trestního řízení má nezměrný dopad jak na poškozené, tak na obviněné v trestním řízení,“ připomenul ombudsman Stanislav Křeček.
I s odkazem na délku řízení a její dopad na životy obviněných vynesl odvolací soud nakonec podmíněné tresty. Poškození ale na soudní tečku za tragickou událostí stále čekají. Už dřív je totiž soud odkázal s jejich nároky na náhradu škody do civilních řízení. Ta přitom zůstala podle dostupných informací do konce trestního řízení přerušená a rozběhnout se mohou teprve teď po pravomocném rozsudku.