Podmínky ochrany v některých částech chráněného ložiskového území české části hornoslezské pánve neodpovídají aktuálnímu stavu území. Vlastníci nemovitostí ve vymezeném chráněném ložiskovém území jsou tak nepřiměřeným způsobem omezováni, zejména ve vztahu k jakékoli stavební činnosti.
Ministerstvo životního prostředí a Správa NP Šumava nenapravily svá pochybení, kterých se dopustily v souvislosti s kácením stromů v lokalitě Ptačího pokota v červenci a srpnu 2011. Neakceptovaly ani opatření zástupkyně veřejného ochránce práv k nápravě a rovněž jednání, která s nimi v průběhu roku vedla, nepřinesla pozitivní změnu.
Některá neregistrovaná zařízení pro seniory budí zdání zařízení sociálních služeb nebo zdravotnických zařízení, přestože nesplňují ani minimální zákonné požadavky. Zacházení s klienty může podle veřejného ochránce práv představovat i reálné riziko pro život, zdraví a důstojnost.
Podle veřejného ochránce práv by obce jako veřejnoprávní korporace neměly omezovat ochranu nájemce, jak ji sleduje právní úprava nájmu. Nedoporučuje proto předávat spory plynoucí z nájemního vztahu rozhodcům, namísto soudu.
Ačkoli se podíl romské populace v České republice pohybuje v rozmezí 1,4 – 2,8 % obyvatel, romské děti tvoří 32 % žáků základních škol praktických. Vyplývá to z výzkumu, který veřejný ochránce provedl v 67 náhodně vybraných základních školách praktických v rámci všech regionů České republiky.
Ani po vyčerpání všech možností se ochránci nepodařilo zjednání plné nápravy ve věci povolování sázkových her provozovaných prostřednictvím tzv. jiných technických herních zařízení (např. videoloterijních terminálů) v rozporu s loterijním zákonem a obecně závaznými vyhláškami obcí.
Obec by měla se zřízením parkování pro zdravotně postiženou osobu souhlasit vždy, pokud tomu nebrání závažný důvod a pokud potižený nemůže využít jiné, srovnatelné řešení. Pokud obec odmítne individuální parkovací místo zřídit, aniž nabídne přiměřenou alternativu, dopouští se diskriminace.
Po čtyřech měsících účinnosti tzv. Sociální reformy veřejný ochránce práv konstatuje, že realita se od proklamovaného záměru podstatně liší. Sociální systém nefunguje, jak by měl, a situace zejména rodin s dětmi a seniorů se zhoršuje.
3. května 2012 pořádá ochránce odbornou konferenci s výměnou zkušeností vyplývajících z praktických důsledků nové právní úpravy nepojistných sociálních dávek a aktivní politiky zaměstnanosti
Poznatky ochránce ze systematických návštěv ústavních zařízení pro děti se staly východiskem odborného semináře, který se pod záštitou Stálé komise pro rodinu a rovné příležitosti uskutečnil ve čtvrtek 5. 4. 2012 v Poslanecké sněmovně. Poslancům, zástupcům ministerstev, odborníkům v oblasti sociálně-právní ochrany dětí, zástupcům samosprávy, ředitelům zařízení a dalším odborníkům ochránce v úvodu popsal, jak se v řadě případů diametrálně liší standardy péče, které ochránce formuloval, tedy to, jak má péče o ohrožené děti vypadat, od skutečného stavu.
Dlouhodobá přetíženost soudů a jejich nedostatečné personální a technické zajištění vedou k porušování ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a tedy i práva na to, aby věc byla rozhodnuta v přiměřené lhůtě. Jde o stále častější jev, s nímž se ochránce při vyřizování podnětů z oblasti státní správy soudů setkává. Jestliže jsou za této situace soudům přidávány další rozsáhlé povinnosti, jedná se podle ochránce o nerozvážné ohrožení životaschopnosti justice, jehož důsledkem nutně musí být zhoršený přístup k právu.
Současné právní předpisy nechrání občany před nadměrným zápachem. Zvlášť závažně se tento nedostatek projevuje v případech, kdy je zdrojem zápachu dlouhodobá a soustavná činnost některých velkých provozů např. karosáren, bioplynových stanic, živočišné a potravinářské výroby. Zatímco v případě hluku či jiného znečištění stát garantuje právními předpisy ochranu veřejného zájmu, u obtěžujícího zápachu jsou občané ponecháni svému osudu a jejich jedinou možností je občanskoprávní žaloba používaná u sousedských sporů, a to i v případech, kdy je zdrojem zápachu velká firma.
