Počet stížností na nový systém DOcházky NEZaměstnaných roste

Zákon o zaměstnanosti umožňuje úřadu práce rozhodnout, že určitý uchazeč o zaměstnání musí své povinnosti vyplývající z evidence uchazečů o zaměstnání plnit prostřednictvím pověřeného kontaktního místa veřejné správy. V praxi to znamená, že uchazeči odpovídající definovaným kritériím (např. opakovaně evidovaní na úřadu práce, uchazeči, kteří v posledním půlroce pracovali méně než 10 dní, mladiství do 26 let, absolventi aj.) se musí dvakrát až třikrát týdně v přesně stanovený den a čas hlásit na příslušné pobočce České pošty (Czech POINTu). Tento systém má podle Ministerstva práce a sociálních věcí omezit nelegální zaměstnávání.

Občané, kteří se na ochránce začínají ve zvýšené míře obracet, namítají řadu problémů, které jim systém způsobuje. Nejčastěji zmiňují vysoké náklady na dopravu. Nejde přitom jen o nezaměstnané z malých obcí, ale třeba i z Prahy. Zatímco schůzky na úřadech práce se domlouvají 1x za měsíc, na Czech Point musí jezdit 2-3x týdně. Ne vždy je příslušná pobočka, na níž se musí hlásit, v pěší vzdálenosti, takže jsou nuceni vynakládat další finanční prostředky za dopravu, což v jejich už tak obtížné sociální situaci představuje další zátěž. Ochránce se setkal s případem, kdy nezaměstnaný takto měsíčně projezdil téměř 2000 Kč.

Uchazeči o zaměstnání rovněž poukazují na skutečnost, že neustálé dojíždění do Czech Pointu omezuje jejich možnost aktivně si hledat práci. Zvlášť omezující je to v případě, kdy by kvůli hledání zaměstnání museli odjíždět z území svého bydliště, tedy z dosahu Czech Pointu. Občané, kteří se na ochránce obracejí, si také stěžují na jednostranné a direktivní určování termínu a času další schůzku na kontaktním místě. Termín vygeneruje systém, aniž by měli uchazeči o zaměstnání jakoukoli možnost ovlivnit a přizpůsobit ho dalším okolnostem a aspektům života. Typicky se to týká lidí z obcí s horším dopravním spojením nebo rodičům, kterým systém neumožňuje posunout schůzku tak, aby například nekolidovala s vyzvedáváním dětí ze školy apod.

Už na konci roku 2011 začal ochránce projekt DONEZ monitorovat, zahájil jednání s  Ministerstvem práce a sociálních věcí a oslovil také Úřad práce ČR. Ověřuje fungování projektu a analyzuje, zda stávající kritéria pro zařazení do systému nejsou diskriminační (z důvodu věku či pohlaví).

Vzhledem k současnému právnímu zakotvení projektu ochránce doporučuje, aby byli uchazeči, kteří jsou do systému DONEZ zařazeni (obvykle trvá zařazení 3 měsíce), opatrní při plánování soukromých aktivit a aby si pečlivě schovávali veškeré doklady, které by mohly v budoucnu potvrdit jejich tvrzení. Zejména se to týká dokladů prokazujících vážné důvody, kvůli nimž se uchazeč nemohl dostavit na kontaktní místo veřejné správy v uloženém termínu, dokladů o aktivitách při hledání zaměstnání apod. V případě, že uchazeč plánuje delší soukromou cestu, doporučuje ochránce požádat o ukončení evidence na úřadu práce (a tedy i v projektu) a po návratu opět požádat o zařazení do evidence. Pokud by šlo o přetržku kratší než jeden měsíc, bude plátcem zdravotního pojištění za uchazeče po tuto dobu stát.  

Jestliže uchazeči vzniknou v důsledku zařazení do systému DONEZ zvýšené výdaje na dopravu při návštěvě kontaktního místa, které nemůže s ohledem na svoji aktuální finanční a sociální situaci hradit, je ochránce přesvědčen, že na tento účel by měla být žadatelům poskytnuta mimořádná dávka pomoci v hmotné nouzi.