Podezření na klamavou reklamu musí být řešeno správním řízením

Cena uváděná v reklamě musí být úplná a srozumitelná, nikdy by neměla vzbuzovat zdání, že je nižší, než ta, kterou zákazník ve skutečnosti zaplatí. Nesmí vyvolat klamavou představu o ceně produktu nebo služby, jichž se týká. Vyplývá to jak z platných českých zákonů, tak ze směrnice Evropské rady. Uvedení ceny bez DPH je porušením zákona o ochraně spotřebitele a reklama s takovou cenou je reklamou klamavou.

Při šetření reklamy s neúplnou informací o ceně úřady chybovaly

Stěžovatelé se na veřejného ochránce práv obrátili ve věci klamavé reklamy, která v rozsáhlé propagační kampani ve všech sdělovacích prostředcích a na billboardech nabízela internetovou službu v ceně uváděné bez DPH. Reklama sice obsahovala i sdělení, že cena je bez 19 % DPH, ale tato informace byla podána mimo hlavní text reklamy a zanedbatelnou velikostí písma.

Po prošetření podnětu konstatovala zástupkyně veřejného ochránce práv Jitka Seitlová pochybení i nečinnost ve způsobu, jakou stížnost na reklamu řešily dva kompetentní úřady, na něž se stěžovatelé obrátili.

První z příslušných úřadů vůbec nezahájil správní řízení, přestože byl nucen provést analýzu zmíněné reklamy ve vztahu k zákonu o regulaci reklamy a k zákonu na ochranu spotřebitele. Tím vyloučil možnost následného přezkumu svých závěru a rozhodnutí, což je zásadním principem správního řízení. Svůj postup úřad zdůvodnil tím, že podnět stěžovatelů nevyhodnotil jako podání ve smyslu správního řádu. Podle zástupkyně ochránce měl úřad v šetření stížnosti vycházet také z judikatury Nejvyššího správního soudu – v tomto smyslu byl dokonce instruován ministerstvem průmyslu a obchodu. Úřad však stížnost odložil, rezignoval tak na své zákonné povinnosti a dopustil se svou nečinností odepření spravedlnosti.

Také druhý úřad, kterému byla stížnost postoupena, zůstal nečinný s odůvodněním, že v době už vedl jiné správní řízení na základě podobné stížnosti. Vyvodil z toho, že nemůže zahájit dvě souběžná správní řízení pro porušení stejného zákonného ustanovení. Takový postup je však chybný, protože podle Správního řádu je možné spojit různá řízení, pokud se týkají téhož předmětu nebo spolu věcně souvisejí.

Podle zástupkyně ochránce oba úřady svým postupem nejen porušily principy dobré správy, ale také právní předpisy a rovněž ignorovaly existenci komunitárního práva, jímž je Česká republika vázána.

Vzhledem k tomu, že úřady samy nepodnikly kroky k odstranění pochybení, navrhla zástupkyně veřejného ochránce práv v rámci závěrečného stanoviska nápravná opatření, které byly následně akceptovány. Jednalo se o vyvození odpovědnosti vůči konkrétním pracovníkům, kteří pochybili, a o důsledné metodické vedení pracovníků, aby bylo ve sporných věcech v budoucnu vždy zahajováno správní řízení z moci úřední.