Pohovory ve vízovém procesu

Jako značně problematický vnímá ochránce ve vízovém procesu stávající mechanismus provádění osobních pohovorů s žadateli o vízum a především pořizování záznamů o těchto jednáních. Pohovor je veden konzulárním pracovníkem a na jeho základě je vydáno stanovisko k udělení/neudělení víza (u víz k pobytu do 90 dnů rozhoduje přímo konzulární úřad, u víz k pobytu nad 90 dnů rozhoduje na základě stanoviska konzulárního úřadu příslušný inspektorát cizinecké policie). Pohovor tedy hraje v rozhodování o udělení či neudělení víza naprosto klíčovou roli.

Podle stěžovatelů, kteří se na ochránce obrátili, není jasné, jakými pravidly se pohovory řídí. U pohovorů o žádostech o vízum k pobytu nad 90 dnů je sice provádění pohovorů se žadateli metodicky ošetřeno, nicméně záznam, který je o každém pohovoru sepsán a následně jako součást spisové dokumentace zaslán cizinecké policii (v těchto případech je rozhodnutí vyhrazeno jednotlivým Inspektorátům cizinecké policie), není tento záznam autorizován podpisem žadatele. Neexistuje tak kontrolní mechanismus, který by umožnil zpětně ověřit autenticitu záznamu pohovoru. Může tak snadno dojít ke zpochybňování obsahu pohovoru ze strany žadatele o vízum, aniž by existoval nástroj k vyvrácení takového tvrzení.

V případě žádostí o krátkodobé vízum do 90 dnů se záznam o pohovoru nepořizuje vůbec, což ochránce považuje za nedostatečné zejména ve vztahu k rodinných příslušníků občana EU. Rodinní příslušníci občana EU mají při splnění zákonem stanovených podmínek, právo na vstup a pobyt na území členských států EU a udělení krátkodobého víza je v těchto případech nárokové. Důvody pro neudělení víza jsou značně omezené a neudělení víza je přezkoumatelné v rámci správního soudnictví. Jestliže však neexistuje záznam o pohovoru, na základě kterého byla žádost o vízum zamítnuta, může být takové rozhodnutí konzulárního úřadu jen obtížně přezkoumatelné.