Pokuta uložená úřadem za přestupek nepřechází na dědice

Veřejný ochránce práv tento právní názor formuloval v souvislosti s žádostí stěžovatelky o radu ve věci možného vymáhání pokuty za přestupek proti stavebnímu řádu, kterou stavební úřad uložil jejímu manželovi v roce 2003. Manžel zemřel v roce 2008, dědické řízení skončilo v roce 2012. Stěžovatelka úřad městské části požádala o prominutí nedoplatku na pokutě s poukazem na předlužení dědictví a na to, že ostatní věřitelé jí dluh prominuli. Úřad reagoval prostým sdělením, že stěžovatelka odpovídá za  dluhy zemřelého manžela do výše ceny nabytého dědictví. S odkazem na prominutí ostatních dluhů připomněl, že po odečtení nákladů vynaložených na pohřeb zůstává majetek v hodnotě 82 350,25 Kč. Uzavřel, že pohledávku ve výši 25 783,09 Kč za pokutu, „která nezanikla“ a kterou je úřad „nepochybně oprávněn nárokovat“, bude na stěžovatelce „nadále vymáhat standardním způsobem“.

Podle ochránce na stěžovatelku povinnost zaplatit pokutu za přestupek nepřešla a tento nedoplatek smrtí manžela zanikl. Poukázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 167/2012 ze dne 13. prosince 2012 (dostupný na www.nssoud.cz ). Se zjednodušením lze říci, že se ve správním trestání obecně uplatňují základní zásady trestání soudního. V trestněprávní doktríně přitom platí zásada, že výkon trestu zaniká v případě smrti odsouzeného, popř. jeho prohlášení za mrtvého. Trestní sankce (jako například peněžitý trest) tak nemůže přejít na jinou osobu, tj. na dědice. Důvodem je mimo jiné skutečnost, že každá trestní sankce má ryze osobní charakter a je neodmyslitelně spojena s osobou odsouzeného. Jinými slovy, ani pokuta za přestupek proti stavebnímu řádu nemůže přejít na dědice.

Uvedenou zásadu nemůže překonat obecné pravidlo o přechodu daňové povinnosti, protože daňový řád sice pokutě jako peněžitému plnění v rámci dělené správy přiznává charakter „daně“, ale jen v určitém rozsahu (samotného inkasa). Obecné pravidlo o přechodu daňové povinnosti zde tedy nelze použít, protože právě pokuta za přestupek představuje typický příklad peněžité povinnosti, která má osobní povahu sankce, jejímž smyslem je náprava jednání konkrétní osoby. Je proto nezcizitelná a nepřevoditelná, proto si tyto vlastnosti zachovává i pro potřeby inkasa.