Pražský magistrát odmítá napravit pochybení. Jeho názor je v rozporu s názorem odborníků.

Magistrát hl. města Prahy naprosto selhal při řešení stížnosti na postup orgánu sociálně-právní ochrany dětí MČ, který navrhoval střídavou výchovu 14 dní života u matky, 14 dní u otce u patnáctiměsíčního batolete, a to nejen proti vůli matky, ale především proti vyjádření odborníků. Ke střídavé péči by přitom mělo být přistupováno rozhodně pouze v situaci, kdy s ní souhlasí a dohodnou se na ni oba rodiče. Magistrát stížnost matky označil za neoprávněnou, neprošetřil vhodnost návrhu na střídavou výchovu, neujal se role kontrolního orgánu, která mu ze zákona náleží, a matku odkázal na soud.

Magistrát zjištění ochránce o chybném postupu odmítá. Primátor MUDr. Bém ochránci naopak sdělil, že podle jeho názoru je střídavá péče (tj. kdy se dítě pravidelně stěhuje z místa na místo) vhodná i pro děti nejútlejšího věku, tedy pro věk batolecí, eventuelně kojenecký. Z odpovědi však současně vyplynulo, že si primátor hl. města Prahy neuvědomuje rozdíl mezi střídavou péčí a otcovskou péčí. Po zprávě ochránce totiž magistrát dokonce oslovil nejrůznější odborníky s dotazem na názor na otcovskou péči a jejich pozitivní odpovědi pak primátor předložil ochránci jako důkaz, že magistrát nepochybil. Zcela opomíjí fakt, že dotaz na otcovskou péči se týkal otců pečujících o děti např. na rodičovské dovolené, zatímco v řešeném případě se jedná o střídavou výchovu po 14 dnech u patnáctiměsíčního batolete. Tato skutečnost dotazovaným odborníkům sdělena nebyla.

Magistrát hl. města Prahy trvá na tom, že stížnost na orgán sociálně-právní ochrany dětí byla neoprávněná, i přesto, že má k dispozici vyjádření soudních znalců z oboru dětské psychiatrie, v nichž se uvádí, že v prvních 18 měsících života je dítě značně citlivé na separaci od matky, a to i na poměrně krátkou dobu několika dnů. V průběhu batolecího věku (do 3 let) má dítě potřebu naprostého bezpečí a jistoty ze strany okolí. Ztráta rodiče – v tomto případě opakovaná, protože patnáctiměsíční batole nerozumí pojmu „na 14 dní“ – může mít závažné a trvalé důsledky na psychický vývoj dítěte. Stejný názor naštěstí zaujal i soud, který návrhu orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) nevyhověl právě s ohledem na příliš nízký věk dítěte.

Žádná z uvedených skutečností – ani názory odborníků, ani vyjádření soudu – však nevedla Magistrát hl. města Prahy ke změně názoru. Magistrát stále trvá na tom, že jeho postup byl správný, stížnost matky na OSPOD byla nedůvodná. Z tohoto důvodu magistrát nevyvodil ani žádný postih pracovnice, která se záležitostí zabývala a stížnost matky na OSPOD označila za neoprávněnou.

Vedle navrhovaného postihu pracovnice za naprosto neodborný přístup ochránce rovněž opakovaně a marně vyzýval ředitele Magistrátu hl. města Prahy ke sdělení, zda odborní pracovníci magistrátu na úseku sociálně-právní ochrany dětí upustili od názoru, že střídavá výchova je vhodná i pro děti nejútlejšího věku, a zda se v budoucnu budou řídit tím, že při rozhodování o střídavé výchově je třeba sledovat zájem dítěte s ohledem na jeho věk, zdravotní a psychické potřeby, a přihlížet i k nesouhlasu rodiče s touto formou výchovy.

Vzhledem k tomu, že magistrát navržená opatření k nápravě nesplnil, obrátil se ochránce na Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR jako na orgán ve věcech sociálně-právní ochrany dětí magistrátu nadřízený a současně se rozhodl o postupu Magistrátu hl. města Prahy informovat veřejnost.

Střídavou výchovu jako takovou ochránce nikdy nezpochybňoval. Vždy je však třeba sledovat zájem dítěte, tj. zejména jeho zdravý psychický vývoj. V nejmladším věku dítěte (batolecí) se ochránce přiklání k názoru odborníků, že s ohledem na vývoj psychiky není střídavá výchova vhodná. Je vhodné k ní přistupovat v pozdějším věku (předškolním), pokud má dítě k tomuto typu výchovy náležité předpoklady a pokud s tím rodiče souhlasí.

Tento názor ostatně potvrzují i studie a publikace, které ochránci pro poučení zaslal primátor hl. města Prahy paradoxně jako doklad správnosti svého názoru a postupu magistrátu. Norská studie skutečně uvádí pozitivní dopad střídavé výchovy, ovšem týká dětí ve věku 8-18 let a rodičů, kteří se sami rozhodli pro střídavou výchovu. Rovněž publikace Slyšení nezletilého dítěte před opatrovnickým soudem od Richarda A. Warshaka dokládá pozitivní efekt střídavé výchovy v rodinách, kde k tomuto uspořádání došlo dohodou rodičů. Autor naopak upozorňuje, že tyto závěry nelze vztahovat na situace, kdy bylo o střídavé výchově rozhodnuto soudem proti přání rodičů. 

K úplnosti celé kauzy je třeba dodat, že naopak OSPOD své pochybení už v průběhu šetření uznal, střídavou péči v tomto případu dále nenavrhoval a zajistil školení sociálních pracovnic ve vývojové psychologii dětí.