Předseda ÚOOÚ musí zajistit plynulost a přiměřenou délku kontrol

Přestože používání kamerových systémů zůstává často zmiňovaným a diskutovaným problémem, setkala se zástupkyně ochránce v posledních letech například také se stížnostmi na pořizování elektronických záznamů v automatizovaném daňovém informačním systému, na existenci evidence zájmových osob v činnosti obecní policie, na zpracování osobních údajů v Bankovním registru klientských informací i po ukončení vztahu mezi klientem a bankou, na poskytnutí osobních údajů Střediskem cenných papírů, na nakládání s rodným číslem v poštovním styku, zveřejnění osobní evidenční karty příslušníka vojenské kontrarozvědky na internetových stránkách Archivu bezpečnostních složek nebo na problematiku fungování inzertních společností jako správců osobních údajů v případě podání inzerátu pod jménem jiné osoby.

Ve všech případech se zástupkyně ochránce zabývala činností Úřadu pro ochranu osobních údajů, který byl zřízen na základě zákona o ochraně osobních údajů. Povinnost zřídit nezávislý dozorový orgán plynula pro ČR ze směrnice EU. V jeho pravomoci je zejména provádět dozor ve formě státní kontroly a účinně zasáhnout v případě porušení zákona o ochraně osobních údajů či jiných předpisů chránících lidské soukromí. Zástupkyně ochránce v této souvislosti upozorňuje, že ochrana osobních údajů je relativně „mladá“ oblast s řadou sporných otázek, jejichž výklad není dosud ustálen ani dostatečně podložen judikaturou. Přesto je ÚOOÚ správním úřadem a musí vůči občanům vystupovat způsobem, který je v souladu s právem a odpovídá principům dobré správy.

Část stížností, které zástupkyně ochránce šetřila, poukazovala zejména na nečinnost ÚOOÚ, na nepřiměřenou délku státní kontroly či na skutečnost, že ÚOOÚ nezjednal dostatečnou nápravu v případě porušení práva na ochranu osobních údajů. Uvedené problémy jsou podle zástupkyně ochránce do jisté míry způsobeny strukturou a fungováním ÚOOÚ, kdy předseda ÚOOÚ a sedm inspektorů jsou jmenováni a odvoláváni prezidentem republiky na návrh Senátu.

Předseda ÚOOÚ v této souvislosti namítal nedostatek pravomocí vůči nezávisle jmenovaným inspektorům. Zástupkyně ochránce však předsedu upozornila, že jako vedoucí správního orgánu má právo řídit a kontrolovat práci inspektorů, organizovat jejich činnost a dávat jim závazné pokyny. Může také určovat, na jaké aspekty se má inspektor při kontrole zaměřit, a stanovit nejzazší lhůtu, kdy musí být státní kontrola ukončena. Analogicky se státní správou soudů by se měl předseda ÚOOÚ zabývat také stížnostmi občanů na činnost jednotlivých inspektorů, prošetřovat je a přijímat opatření k nápravě. Pokud jsou výsledky jednotlivých inspektorů ze skutkově i právně obdobných případů rozdílné, je úkolem předsedy výstupy Úřadu sjednotit v rámci řízení o námitkách proti kontrolnímu protokolu, případně v řízení o rozkladu.

Zástupkyně ochránce je přesvědčena, že i když zákon o ochraně osobních údajů a zákon o státní kontrole neobsahují pravidla o lhůtách k provedení a ukončení státní kontroly, měl by zde být uplatněn princip přiměřenosti, jako jeden za základních principů demokratického právního státu. Určujícím by měl být vždy zájem fyzické osoby, na jejíž ochranu byl Úřad pro ochranu osobních údajů zřízen. Inspektor, který se zabývá stížností občana, by měl vždy přihlížet i ke lhůtám odpovědnosti za přestupky a správní delikty. Jestliže zjistí, že došlo k porušení povinností uložených zákonem o ochraně osobních údajů, měl by uložit taková opatření, aby nedostatky byly odstraněny. Opatření k nápravě mají podle stávající judikatury Nejvyššího správního soudu povahu správních rozhodnutí. Měly by proto být podle zástupkyně ochránce ukládány ve lhůtách obdobných, jak stanoví správní řád.

Předseda ÚOOÚ přislíbil ochránci, že se bude důkladněji zabývat interními postupy a dodržováním principu přiměřené délky řízení. V současnosti připravuje interní předpis, který by měl zabránit vzniku podobných případů v budoucnu.

Před únorovou volbou pěti nových inspektorů ÚOOÚ považuje zástupkyně ochránce za nutné upozornit, že je třeba přihlížet jednak k dosavadním výsledkům práce jednotlivých kandidátů, jejich odborné kvalifikaci, ale rovněž k tomu, zda je inspektor způsobilý vykonávat svou funkci po celou dobu deseti let svého jmenování. Jestliže některý z inspektorů z jakéhokoli důvodu po delší dobu svoji funkci nevykonává nebo není schopen ji vykonávat, do průtahů se dostává činnost fakticky celého Úřadu pro ochranu osobních údajů. Tradiční nástroje z oblasti pracovněprávních vztahů, např. snížení osobního ohodnocení, odměny apod., nejsou v tomto případě použitelné. Pokud nečinného inspektora neodvolá prezident ze zákonem stanovených důvodů[1], předseda ÚOOÚ nemá možnost sám ho nahradit.

[1] Z funkce je inspektor odvolán, přestal-li splňovat některou z podmínek pro jeho jmenování: např. pozbyl způsobilost k právním úkonům, není bezúhonný, nemá ukončené odborné vysokoškolské vzdělání, vykonává funkci poslance nebo senátora, soudce, státního zástupce, jakoukoliv funkci ve veřejné správě, funkci člena orgánů územní samosprávy, je členem politické strany či hnutí, zastává jinou placenou funkci apod.