Zveřejněno
Případ pro ombudsmana: Cesta k hradu
V pátek 22. 10. vysílá Česká televize na ČT1 v 18:25 osmý díl cyklu Případ pro ombudsmana (repríze v pondělí 25. 10. ve 12:25 na ČT2). Díl nazvaný Cesta k hradu vypráví o nadšenci, který koupil polorozbořenou kulturní památku Nový hrad a začal ho rekonstruovat. Majitel pozemků, po nichž vede jediná přístupová cesta na hrad, však stanovil podmínky pro užívání cesty, které rekonstrukci znemožňují.
Spis VOP 3671/2008
Pan K. zastupující občanské sdružení „Český svaz ochránců přírody a kulturních památek Nový hrad“ zakoupil polorozbořenou kulturní památku Nový hrad a na základě stavebního povolení ho začal rekonstruovat. Veškeré pozemky v okolí hradu, včetně toho, po němž vede jediná přístupová cesta na hrad, jsou v majetku Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity a spravuje je Školní lesní podnik Křtiny. Na cestě sice už v minulosti byl zákaz vjezdu, ale Školní lesní podnik vydával panu K. omezené množství povolenek, aby mohl k hradu vozit stavební materiál. Spor vypukl ve chvíli, kdy Školní lesní podnik rozhodl, že bude vydávat povolenky pouze na přesné registrační značky vozidel. Pan K. namítal, že z organizačních důvodů týkajících se rekonstrukce není schopen dopředu sdělit, jaké vozidlo materiál přiveze, protože spolupracuje s více firmami.
Rozhodnutím Školního lesního podniku se pan K. dostal do nepříjemné situace – rekonstrukce hradu není dokončena a je třeba prodloužit stavební povolení. Stavební odbor v Blansku to však odmítá, dokud se nevyřeší spor mezi panem K. a Školním lesním podnikem.
Pan K. se proto obrátil na obecní úřad v Olomučanech, který je zároveň silničním správním úřadem, s žádostí, aby byla cesta prohlášena účelovou komunikací. Neuspěl.
Celý právní problém spočívá v tom, že v roce 1988 Okresní úřad Blansko na žádost Školního lesního podniku prohlásil všechny cesty v daném území za lesní pozemek. Asfaltová silnice Hradská vedoucí k hradu je tak formálně lesem a vztahují se na ni stejné zákony a opatření, jako kdyby se skutečně vjelo do lesa. Povolit to může jedině vlastník lesa.
Ochránce šetřením zjistil pochybení na straně státní správy a se svými závěry seznámil starostu obce Olomučany, tajemníka MěÚ Blansko a ředitele Krajského úřadu JMK. Krajský úřad zajistil poměrně rychlou nápravu nezákonného rozhodnutí Obecního úřadu Olomučany, který prohlásil cestu za neveřejnou. Cesta na hrad je tedy veřejnou přístupovou účelovou komunikací, kterou může kdokoli používat, s výjimkou motorových vozidel a na níž nesmí být umisťovány žádné pevné překážky (závory apod.). Školní lesní podnik, jenž takové překážky na cestu umístil, je musí odstranit.
Pokud jde o zákaz provozu motorových vozidel, jak vyplývá z lesního zákona, má ochránce výhrady k tomu, jak v roce 1988 tehdejší okresní úřad vyhověl žádosti Školního lesního podniku, zejména v otázce, zda je nezbytné u přístupových cest zavádět tak přísnou ochranu, jakou mají skutečné lesní pozemky, a to zvlášť v situaci, kdy přístupová cesta na hrad se svým vybavením (asfaltový povrch) může porovnávat se silnicí 3. třídy. Faktem ovšem zůstává, že rozhodnutí z roku 1988 je platné a nepřezkoumatelné.
Podle názoru ochránce by mohl Městský úřad Blansko jako orgán státní správy lesů rozhodnout o výjimce ze zákazu užívat lesy k jiným účelům než k obhospodařování lesa. Výjimka by byla vydána pouze pro využívání silnice Hradská v souvislosti s rekonstrukcí hradu. Zákaz vjezdu motorových vozidel za jiným účelem (pro návštěvníky) by i nadále platil.
Druhou možností by bylo rozhodnutí Městského úřadu Blansko o odnětí příslušných pozemků, na nichž leží přístupová cesta na hrad, z plnění funkce lesa podle lesního zákona. Tím by se z nich staly běžné pozemní komunikace. Pokud by vlastník pozemku (Mendelova univerzita) nechtěla, aby na ně vjížděla motorová vozidla, požádala by dopravní odbor v Blansku o souhlas s umístěním značek zákaz vjezdu (opět s výjimkou pro dopravní obsluhu hradu).
Starší díly cyklu Případ pro ombudsmana je možné zhlédnout v archivu České televize na www.ceskatelevize.cz