Děti před kamerami

V pátek 7. března v 17.40 hod začíná na ČT1 nový cyklus pořadu "Případ pro ombudsmana". Repríza je v pondělí 10. března ve 12.25 na ČT2 a v těchto časech se diváci budou setkávat se zajímavými případy každý týden. První díl nazvaný „Děti před kamerami“ je o protiprávním kamerovém a dokonce i odposlouchávacím systému instalovaném v soukromém výchovném ústavu pro mládež v Troskotovicích.

Děti před kamerami

(spis. zn. VOP 3210/2002)

V červnu 2002 byl veřejný ochránce práv upozorněn na to, že v soukromém výchovném ústavu pro mládež v Troskotovicích je umístěn kamerový a dokonce i odposlouchávací systém, takže mluvit s klienty-dětmi, aniž by to slyšel a nahrával někdo další, je možné pouze mimo budovu. Poté, co ochránce neohlášeným šetřením ve výchovném ústavu zjistil, že tato zařízení jsou skutečně instalována a dokonce existují nahrané záznamy, rozšířil své šetření i na Českou školní inspekci, která o kamerách věděla od roku 1999 a záležitost neřešila. Ředitel výchovného ústavu navíc ochránci sdělil, že informaci o kamerách a odposlouchávacím zařízení mělo i ministerstvo školství. Na výzvu ochránce ministerstvo reagovalo i přes urgence až po neuvěřitelných 9 měsících, což jen potvrzovalo, že pracovníci ministerstva nepovažují instalaci odposlechů a kamer za protiprávní.

Veřejný ochránce práv ukončil šetření závěrečnou zprávou, v níž konstatoval, že audiovizuální systém použitý ve výchovném ústavu hrubým způsobem porušuje práva děti a jejich právo na soukromí. Je v rozporu s Listinou základních práv a svobod i s mezinárodními úmluvami o lidských právech.

Přestože ministerstvo nakonec nařídilo odstranit odposlechy, kamerové sledování v zařízení i nadále ponechalo. Na podporu svého postoje si ministerstvo nechalo zpracovat posudek u Ústavu státu a práva Akademie věd ČR. Tento posudek, který nejen tvrdil, že uvedený audiovizuální systém neporušuje práva dětí, ale dokonce doporučoval instalovat kamery i do ložnic a umýváren, byl později využíván ve výuce na VŠ jako příklad „právní ostudy“.

Stanovisko veřejného ochránce práv se tak dostalo do příkrého rozporu s názorem ministerstva školství, přestože názor ochránce podpořilo Nejvyšší státní zastupitelství, Úřad na ochranu osobních údajů, expert Právnické fakulty MU a nynější soudce Nejvyššího správního soudu, Český helsinský výbor, Liga lidských práv a dokonce i Česká školní inspekce, jejímž zřizovatelem je MŠMT. Ke stejným závěrům jako ochránce dospěl i znalecký posudek z oboru psychologie.

Případ se protahoval a kamery zůstávaly. Nepomohlo ani stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství z července 2003, po němž začali i jednotliví státní zástupci v rámci svých dozorových pravomocí žádat, aby se v ústavu nenatáčelo.

Ochránce proto využil svého sankčního oprávnění podle zákona o veřejném ochránci práv, celý případ medializoval, podal návrh na zvážení odvolání ředitele odboru speciálního vzdělávání a institucionální výchovy MŠMT a obrátil se i na úřad vlády. Medializace zalarmovala Radu vlády pro lidská práva, která zaslala vládě podnět k odstranění kamerového systému.

Vláda podněty vzala pouze na vědomí s tím, že v té době se chystala novela zákona, který by vymezoval podmínky pro výjimečné použití kamerového systému ve školských zařízeních.

V dubnu 2004 v Troskotovicích kamery stále natáčejí, i když státní zástupce vydal příkaz děti nemonitorovat. Ředitel ústavu se domníval, že kamery předejdou možnému konfliktu mezi dětmi.

Více než 3 roky trvalo řešení tohoto případu a ukončila ho až novela zákona, kterou se umožňuje využití kamer jen pro nezletilé s ochrannou výchovou (tj. kvůli trestné činnosti), a i zde se přesně specifikuje umístění kamer (kontrola okolí budovy, chodeb, místností pro zaměstnance apod.). Kamery není možné využívat v případě nezletilých s ústavní výchovou a předběžných opatření (tj. děti, kterým by mohlo být ublíženo, proto jsou kvůli ochraně umístěny do ústavu).

Starší díly Případu pro ombudsmana je možné zhlédnout prostřednictvím archivu České televize na www.ceskatelevize.cz: