Odebrání dětí

Na programu ČT1 v pátek 20. 6. v 17:40 hod je další díl cyklu Případ pro ombudsmana (reprízu vysílá ČT 2 v pondělí 23. 6. ve 12:25) nazvaný Odebrání dětí. Tímto téměř neuvěřitelným a lidským příběhem chce ochránce upozornit na skutečnost, že odebrání dětí rodičům, zejména z důvodů nedostatečného bydlení, je nepřípustné. Dva takové případy už Česká republika prohrála i u Evropského soudu pro lidská práva.

„Odebrání dětí“

Odebrání dětí rodičům z bytových důvodů (spis. zn. VOP 3561/2007).

Na veřejného ochránce práv se v roce 2007 obrátili manželé K. s tím, že v roce 2005 jim byly na základě předběžného opatření z bytových důvodů odebrány nyní tříletá dvojčata Ivana a Romana. Rodina žila v podnájmech, které měnila, a poté, co se v srpnu 2005 nepodařilo najít další, dohodli se rodiče s orgánem sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), že na přechodnou dobu umístí děti na dobrovolný pobyt v kojeneckém ústavu, aby mohli najít nové bydlení. Situaci se rodiče nakonec rozhodli vyřešit přestěhováním matky s dětmi k jejím rodičům na Slovenskou. Přestože o tom OSPOD informovali, ten podal návrh na nařízení předběžného opatření o odebrání dětí rodičům. Dětem tak bylo znemožněno vrátit se k rodičům.

Rodiče své plány změnili a snažili se upravit své bytové poměry v České republice. Děti v kojeneckém ústavu pravidelně navštěvovali a žádali o jejich pobyt doma.

V květnu 2007 se rodinná situace výrazně zlepšila, rodina měla vhodné bydlení, otec si našel stálé zaměstnání a rodina má v péči dva mladší sourozence dvojčat. I přesto nebyla dvojčata Ivana a Romana rodičům vráceny, naopak rozhodnutím OSPOD byly svěřeny do předpěstounské péče. Pěstouni nejen nekomunikovali s rodiči, ale znemožnili i jejich kontakt s dvojčaty. Teprve po čtyřech měsících se podařilo kontakt dětí s rodiči navázat, ale pouze ve velmi omezené míře.

K tomuto případu došlo i přesto, že Česká republika prohrála už dva spory u Evropského soudu pro lidská práva, který jasně poukázal na to, že socioekonomické důvody, zejména špatné bytové podmínky nebo dokonce i ztráta bydlení, nesmí být důvodem k odnětí dětí a tedy k rozbití rodiny.

Stejný názor zastává i ochránce a argumentuje i tím, že odpovídající úřady mají povinnost za všech okolností usilovat o zohlednění individuálního přístupu ke klientům tak, aby rodina mohla být úplná. Jestliže se objeví závažné důvody k odebrání dětí z rodiny, je třeba s rodinou intenzivně pracovat, aby se děti mohly co nejrychleji k rodičům vrátit. Do doby návratu dětí do rodiny je třeba také individuálně posuzovat formu náhradní rodinné péče. Jestliže jsou vztahy dětí s rodiči zachovány a dá se předpokládat, že odnětí je dočasné, měla by být využívána pěstounská péče na přechodnou dobu. Současně je nezbytné rodiče, děti i pěstouny odborně připravit a zajistit zachování kontaktu dětí s rodiči.

Ochránce nejen vyhodnotil návrh na předběžné opatření o odnětí dětí rodičům ze strany OSPOD jako nedůvodný, ale konstatoval, že několika dalšími postupy se OSPOD dopustil i překročení svých pravomocí. Ze zpráv ošetřujících lékařů i sociálních pracovníků, kteří vykonávali dohled nad výchovou dvou mladších sourozenců, jasně vyplývá, že péče rodiny o děti je velmi dobrá. Rodina se navíc úspěšně snažila zlepšit svoji sociální a bytovou situaci. V době, kdy OSPOD umístil dvojčata do předpěstounské péče, byla navíc situace rodiny natolik stabilizovaná, že se mělo jednat o návratu dětí domů.

V současné době podali pěstouni návrh na svěření dvojčat do pěstounské péče a rodiče naopak návrh na vrácení dětí. Soudní řízení dosud nebylo ukončeno.

Starší díly Případu pro ombudsmana je možné zhlédnout prostřednictvím archivu České televize na www.ceskatelevize.cz