Sanitka pro maminku

Spis.značka VOP 3342/2004

Koncem září 2004 poslala veřejnému ochránci práv svůj podnět žena, která jej požádala o zásah vůči Krajskému úřadu Ústeckého kraje. Poukázala na průtahy úřadu při vyřizování stížnosti na zdravotní péči poskytnutou její matce v nemocnici před jejím úmrtím. Úřad v daném okamžiku šetřil stížnost již téměř rok (od listopadu 2003), stěžovatelka ale neobdržela žádnou zprávu o výsledku šetření.

Veřejný ochránce práv ve věci okamžitě zahájil šetření, v jehož průběhu úřad vyřizování stížnosti urychlil. Ustanovil územní znaleckou komisi a následně sdělil stěžovatelce své závěry, v nichž shledal stížnost částečně oprávněnou. Stěžovatelka však byla přesvědčena o tom, že nevysvětlil dostatečně některé nejasnosti případu, a proto se něj znovu obrátila s několika připomínkami. Současně požádala ochránce o sledování jejich vyřízení. Na její podání úřad reagoval ujištěním, že stížnost byla prošetřena pečlivě, odkázal se na závěry územní znalecké komise a přijatá opatření k nápravě.

Šetřením ochránce zjistil, že dotčený úřad byl po obdržení stížnosti téměř půl roku nečinný. Potřebnou zdravotnickou dokumentaci si vyžádal až v dubnu 2004, teprve v dalším měsíci ji po dokompletování předal odbornému zpravodaji. Rovněž zpracování posudku odborného zpravodaje trvalo neúměrně dlouho. Jako pochybení vnímal ochránce i skutečnost, že úřad nezaslal stěžovatelce jakoukoliv informaci o průběhu šetření a důvodech zdržení ve vyřízení její stížnosti.

Šetření postupu úřadu nebylo dosud veřejným ochráncem práv zcela uzavřeno z důvodu nedostatečné součinnosti úřadu, který jej odmítl seznámit se všemi skutečnostmi, z nichž byla dovozena pochybení zdravotnických pracovníků obsažená v protokolu z jednání územní znalecké komise. Odkázal při tom na povinnost mlčenlivosti o údajích ze zdravotnické dokumentace. Informace týkající se pochybení zdravotnických pracovníků přitom nejsou chráněny povinnou mlčenlivostí. Územní znalecká komise je ustanovována právě za účelem odhalení jejich případných pochybení při poskytování zdravotní péče. Měla by být proto sdělena v plném rozsahu nejen ochránci v rámci šetření, ale i stěžovatelce ve vyřizujícím dopise. Vzhledem k nesoučinnosti některých úřadů při prošetřování jejich postupu při vyřizování stížností na poskytnutou zdravotní péči, kterou úřady odmítají zpřístupnit s odkazem na povinnou mlčenlivost, usiloval při novelizaci zákona o veřejném ochránci práv o upřesnění povinností úřadů při jeho šetření. Na základě novely zákona již nebudou moci úřady po 1. 1. 2006 namítat povinnost mlčenlivosti, což by mělo usnadnit průběh šetření jednotlivých podnětů v oblasti zdravotnictví.