Terapie za ostnatým drátem

V pátek 18. dubna v 17.40 hod odvysílá ČT 1 další díl cyklu Případ pro ombudsmana nazvaný Terapie za ostnatým drátem (repríza je na programu v pondělí 21. 4. ve 12.25 na ČT2). Je o školském výchovném zařízení pro chlapce, které místo oficiálně proklamované terapeutické péče zavedlo vězeňský režim.

„Terapie za ostnatým drátem“

O školském zařízení s vězeňským režimem (spis. zn. VOP 4661/2002).

V roce 2002 se ochránce v souvislosti s šetřením v ústavním zařízení v rozhovorech s chovanci dozvěděl, že někteří za trest pobývali v jakémsi uzavřeném oddělení, o němž nevěděli přesně, kde se nalézá. Zmiňovali pouze jméno Janová. Informace o takovém pracovišti však nebylo možné vysledovat v žádném z oficiálních dokumentů MŠMT. Pátráním v materiálech jiných ústavů se nakonec podařilo zjistit, že se jedná o výchovný ústav v Polance (osada Janová).

Zařízení v Polance vzniklo v roce 1997 pro chlapce s výchovnými problémy, jejichž převýchova v dětských domovech nebo diagnostických ústavech nebyla dosud úspěšná. Chlapcům zde měla být poskytována zvláštní terapeutická péče. Zařízení bylo jediné v ČR, mělo experimentální charakter a pokud by se osvědčilo, vznikla by další podobná.

Závažnost informací, které chlapci o svém pobytu v tomto zařízení prozradili, vedla tehdejší zástupkyni ochránce Mgr. Šabatovou k provedení neohlášené návštěvy a šetření, které ukázalo velké množství pochybení.

Chlapci byli nezákonně zbavování osobní svobody – po dobu delší než 3 měsíce nesměli vycházet ven, měli zakázány návštěvy a dojezdy domů. Podrobovali se důkladným osobním prohlídkám zcela bez oděvů, což bylo přímo uvedeno ve vnitřním řádu. Praktikovaly se kolektivní tresty, což umožňovalo vznik šikany. I přes existenci povinné školní docházky, probíhala výuka pouze 2 hodiny denně, s dětmi nikdo nepracoval, některé se neuměly ani podepsat. Chyběla zde kompletní spisová dokumentace – vychovatelé a vedení zařízení neznali důvod nařízení ústavní výchovy a rodinnou anamnézu.

Vedoucí zařízení předtím pracoval jako dozorce ve věznici a snažil se v tomto výchovném a školském zařízení zavést „vězeňský režim“, aniž by k tomu existovaly právní možnosti (na neprůhledném plotě byl ostnatý drát, za okny mříže, pod okny ostnatý drát, v ložnicích se svítilo i v noci, chyběly kliky zevnitř pokojů, na dveřích byla kukátka apod.). To vše ve školském zařízení určeném pro pomoc ohroženým dětem. Z tehdejších 18 svěřenců neměl žádný nařízenou ochrannou výchovu (soudně nařízená z důvodu trestné činnosti), šlo o chlapce s nařízenou ústavní výchovou a předběžnými opatřeními (např. sirotky, týrané děti apod.).

Zpráva o šetření byla předána České školní inspekci a ministryni školství, která provedla vlastní inspekci. Vzhledem k množství a závažnosti nedostatků se rozhodla pozastavit činnosti zařízení. Vedoucí zařízení byl propuštěn, byly uděleny pokuty a všichni svěřenci se vrátili do svých kmenových zařízení.

Po roce představilo MŠMT novou koncepci zařízení na jiných principech, které by neporušovaly práva dětí a od roku 2004 zařízení v Polance znovu funguje. Přestože se řada věcí zlepšila, některé nedostatky přetrvávají a ochránce zde v současné době provádí další šetření. Režim v zařízení totiž opět přituhuje. Vycházky jsou povolovány za odměnu, chlapci nesmí nosit vlastní oděv, jsou zařazeni do pracovních skupin s velmi slabou náplní dopolední činnosti, neprobíhá praktická výuka učňů, pobyt v zařízení, stanoven na 3 měsíce bývá prodlužován jako forma výchovného opatření. Děti navíc nejsou při přemísťování do Polanky informovány svými kmenovými ústavy. Vzhledem k poloze zařízení se přemístěním prakticky zcela přerušuje kontakt s rodinou a činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí.

Starší díly Případu pro ombudsmana je možné zhlédnout prostřednictvím archivu České televize na www.ceskatelevize.cz