Případ pro ombudsmana: Výměna oken

Spis VOP 5895/2008

Na ochránce se obrátil pan M. z Opavy, který spolu s dalšími vlastníky bytů obytného domu v památkové zóně už několik let usiluje o výměnu nevyhovujících původních oken. Stěžoval si, že stát po majitelích domů v památkových zónách požaduje finančně nákladnější řešení jejich obnovy, ale tyto zvýšené náklady nijak nekompenzuje.

Magistrát města Ostrava odmítl společnou výměnu oken v celém domě a následkem schvalování individuálních žádostí jednotlivých vlastníků bytů zapříčinil devastaci domu. Výsledkem tohoto nesystémového postupu je totiž chaotické osázení oken – z celkového počtu 21 oken jich zůstalo 9 původních (nevyhovují po stránce estetické a tepelné), 12 je plastových ve třech různých výrobních provedeních.

Magistrát shledal stavební úpravy jako přípustné, ovšem za podmínky, že plastová okna nebudou osazována, stávající dřevěné výplně budou zachovány, v případě vysokého stupně poškození mohou být vyměněna za nová dřevěná okna EUROprofilu. Již vyměněná okna za plastová považuje magistrát za dočasné a provizorní řešení, v delším časovém horizontu (po jejich dožití) budou opět nahrazena dřevěnými!!

Proti tomuto závaznému stanovisku se pan M. odvolal ke KÚ Moravskoslezského kraje. Poukázal na nerovný postoj k jednotlivým spoluvlastníkům, kdy jeden ze spoluvlastníků objektu, který provedl výměnu oken bez závazného stanoviska, osadil magistrátem nepovolená plastová okna, kdežto ti spoluvlastníci, kteří postupovali v souladu se zákonem, jsou ve volbě typu oken omezováni. KÚ označil stávající výměnu dřevěných oken za plastová za nepřípustnou.

Pan M. se proto bez úspěchu obrátil na primátora města Opavy s žádostí o finanční příspěvek na pořízení dřevěných oken vyžadovaných magistrátem. Obrátil se na ministra kultury a na Národní památkový ústav, opět bezúspěšně.

Ochránce ve svém šetření konstatuje, že se pan M. od roku 2005 snaží legální cestou dosáhnout povolení k výměně stávajících oken za plastová, přičemž jiní vlastníci v tomtéž domě již některá okna vyměnili bez povolení orgánů státní památkové péče. Stejně tak postupovali i vlastníci sousedních domů, aniž by za toto protiprávní jednání byli jakkoli potrestáni. Je logické, že takový stav nemůže vzbuzovat důvěru v jednání správních úřadů.

Ochránce nehodnotil odbornou stránku věci, ale kladl si otázku, zda současný stav, kdy fasády objektů v Městské památkové zóně v Opavě „zdobí“ mnohdy i trojí provedení okenních výplní, je stavem uspokojivým. Postup Magistrátu města Opavy při ochraně památkových hodnot na území Městské památkové zóny v Opavě podle ochránce neodpovídá principům dobré správy, neboť magistrát nebyl schopen zajistit plnění podmínek ochrany památkové zóny ani důsledně potrestat ty osoby, které tyto podmínky záměrně poruší v očekávání, že se patřičnému trestu vyhnou.

Po letech se pan M. dočkal nápravy a získal souhlas magistrátu k osazení plastových oken, přestože památkový ústav s nimi nadále nesouhlasí.

Ochránce ještě následně jedná s ministerstvem kultury o metodice, která by sjednotila praxi orgánů státní památkové péče, pokud jde o výměnu oken v památkových rezervacích a památkových zónách.