Případ pro ombudsmana: Zdař Bůh!

V pátek 16. října v 18:25 vysílá ČT1 další díl z cyklu Případ pro ombudsmana. Repríza pořadu je zařazena do vysílání ČT2 v pondělí 19. října ve 12:25. Díl nazvaný „Zdař Bůh!“ se bude zabývat nepochopitelným postojem České správy sociálního zabezpečení k důchodovým nárokům bývalých horníků rudných dolů. Pokud by nedošlo k jeho změně, odešel by pan Hrubý a jeho další kolegové do starobního důchodu nikoliv v 55 letech, ale až v bezmála 63 letech.

Zdař Bůh!

(Spisová značka: 980/2008/VOP)

Veřejný ochránce práv se zabýval několika případy bývalých zaměstnanců Rudných dolů Příbram, v současné době státní podnik DIAMO, odštěpný závod Správa uranových ložisek Příbram, kteří odpracovali v zákonem požadované pozici dobu delší 10 let. Česká správa sociálního zabezpečení jim i přesto zamítla žádost o starobní důchod s odůvodněním, že se nejednalo o zaměstnání při těžbě uranové rudy.

Ochránce s argumenty ČSSZ nesouhlasil. Rudný důl sice neměl statut uranového dolu, ale z rozhodnutí Hlavního hygienika ČR zde platila stejná pravidla jako v uranovém dole. Pro účely důchodového pojištění se tak uranovým dolem rozumí i důl, v němž byl vliv ionizujícího záření srovnatelný s vlivem tohoto záření v dole, kde se těží nerost obsahující uran. Pro zaměstnance Rudných dolů Příbram tedy byla stanovena stejná nejvyšší přípustná expozice 2100 směn (tj. 10 let). Po odpracování 2100 směn bylo podle tehdy platného Zákoníku práce a dalších předpisů povinností zaměstnavatele vyřadit tyto zaměstnance z rizika ionizujícího záření.

Právě tyto skutečnosti odhalily absurditu postoje ČSSZ. Podle zákona o důchodovém pojištění odejít do důchodu ve věku 55 let v případě odpracování 10 let v uranovém dole nebo 15 let v uhelném dole. ČSSZ odmítala uznat 10 let v rudném dole a požadovala splnění podmínky 15 let jako v uhelném dole. Stěžovatelé však tuto podmínku splnit nemohli, protože po odpracování 10 let byli z práce vyřazeni, protože záření v rudném dole je klasifikováno jako srovnatelné s uranovým dolem.

ČSSZ odmítala uznat své pochybení a odvolávala se na tehdejší výklad Ministerstva práce a sociálních věcí. Ochránce se proto obrátil na MPSV s dotazem na onen výklad. MPSV ve svém vyjádření dalo zapravdu ochránci a vydalo pokyn ČSSZ, jak jednotně vykládat příslušnou část zákona. ČSSZ tedy nakonec stěžovatelům starobní důchod přiznala.

Starší díly Případu pro ombudsmana je možné zhlédnout prostřednictvím archivu České televize na www.ceskatelevize.cz