Připravované změny vzbuzují naději pro české vězeňství, dosavadní opatření však příliš účinná nebyla

Veřejný ochránce práv sezval do Brna zástupce věznic, ministerstva spravedlnosti, soudce, státní zástupce, politiky, zástupce magistrátů, vysokých škol, nevládních organizací a další, aby společně diskutovali o situaci ve vězeňství. Ochránce se podmínkami ve věznicích a situací českého vězeňství zabývá od roku 2000 a dlouhodobě upozorňuje na přetrvávající problémy související zejména s přeplněností věznic a nedostatečným materiálním a personálním zajištění.

Potvrdil to hned jeden z prvních řečníků, generální ředitel Vězeňské služby ČR, brig. gen. PhDr. Jiří Tregler. Vězeňství je podle něj ve složité situaci protože se po dlouhá léta nachází na okraji zájmu společnosti i politiků. Veřejností jsou snahy o zlepšení podmínek ve věznicích obvykle vnímány jako „vylepšování podmínek zločinců“ a prosazení změn je o to náročnější. Příčinu současného stavu vidí ve způsobu, jakým je dlouhodobě nastavena trestní politika v České republice, v kombinaci s ekonomickou krizí. „Trestní politika směřuje ke zpřísňování trestů. Alternativní tresty, které se dosud zkoušely, se míjí účinkem a okruh pachatelů, kterým lze alternativní tresty uložit, je nízký. Recidiva se zvýšila až na 80 % a chybí účinná prevence,“ vypočítává generální ředitel Vězeňské služby ČR. Česká republika zaujímá v Evropě nejhorší místo v počtu vězňů na počet obyvatel. Zatímco evropský standard je 150-170 vězňů na sto tisíc obyvatel a třeba některé severské země mají jen 50 vězňů na 100 000 obyvatel, v České republice jde o 230 vězňů na sto tisíc obyvatel. Přeplněnost věznic v kombinaci s nedostatkem odborného personálu znemožňuje práci s vězni a zvyšuje rizika pro celou společnost. Vězeňská služba ČR proto podle svého generálního ředitele vítá nejen možnost širší diskuze, ale i chystané legislativní změny, které by situaci ve vězeňství měly do určité míry zlepšit. I ostatní účastníci se však shodli na tom, že pokud jsou opatření ke zlepšení stavu vězeňství spojena s většími finančními výdaji, je i hledání kompromisů mnohdy složité.

Z pohledu veřejného ochránce práv přináší současný stav vězeňství zvýšené riziko špatného zacházení, nerespektování lidské důstojnosti, nevyhovující hygienické podmínky a nedostupnost zdravotní péče. Důsledkem nedostatečného počtu zaměstnanců, především odborných pracovníků, je chybějící práce s odsouzenými, což následně zvyšuje riziko následné recidivy a tedy ohrožení společnosti. Přestože by na jednoho vychovatele mělo připadat 20 odsouzených, v praxi jich je až 60, takže se o práci s odsouzenými nedá mluvit. Úsporná opatření k minimalizaci nákladů na spotřebu energií vedla podle zjištění ochránce ke zhoršení hygienických podmínek. Sprchování je umožňováno jednou týdně, umývárny jsou jinak nepřístupné. Ochránce se např. setkal i s případem, kdy museli odsouzení zvládnout osobní hygienu během dvou, tří minut.

„Je povinností státu organizovat vězeňský systém tak, aby zabezpečoval respektování důstojnosti vězněných osob, a to bez ohledu na finanční a logistické potíže,“ uvedl ombudsman Pavel Varvařovský.

Roli Ministerstva spravedlnosti při řešení problému přeplněnosti věznic představil na konferenci 1. náměstek ministra spravedlnosti JUDr. Daniel Volák. Dosavadní cesta rozšiřování kapacit věznic, ať už ve stávajících zařízeních nebo přebíráním objektů od Ministerstva vnitra, je již vyčerpána a podařilo se tak zvýšit počet míst o 1000. Dalšímu rozšiřování kapacit brání nedostatek finančních prostředků. Dojít by mělo také k redukci typů věznic na dva, což by mělo přinést zvýšení vnitřní a vnější bezpečnosti a lepší využití kapacit věznic. Další změnou, kterou ministerstvo připravuje, je elektronický monitoring. Momentálně probíhá testování zvolené technologie a po jejím vyhodnocení spustí ministerstvo výběrové řízení na dodavatele s tím, že by elektronický monitoring měl být zaveden do praxe v půlce příštího roku. Kromě pozitivního dopadu na přeplněnost věznic, bude systém znamenat i finanční úsporu. Zatímco 1 den ve věznici stojí stát 1000 Kč, na 1 den monitorovaného domácího vězení stát vynaloží jen 165 Kč.

Plk. PhDr. Martin Kocanda z Vězeňské služby ČR ve svém příspěvku upozornil na negativní způsob, jakým veřejnost práci ve Vězeňské službě hodnotí a zejména jak se dívá na požadavek odborné práce s odsouzenými. V této souvislosti se vždy objeví otázka: „Zaslouží si odsouzení takový servis?“ Podle plk. Kocandy jde o špatně položenou otázku. Veřejnost by se měla ptát: „Nezaslouží si to společnost?“ Trest odnětí svobody má dva základní aspekty – izolaci, tj. přímou ochranu společnosti, a resocializaci, tedy práci s odsouzenými, která má snížit rizika recidivy a tedy rovněž společnost chránit. Moderní vězeňství musí balancovat mezi těmito dvěma aspekty a přihlížet i k dalšímu, ve společnosti historicky zakořeněnému – pocitu satisfakce. Podle plk. Kocandy není efektivita a smysluplnost trestu dána jeho délkou, ale rychlostí s níž se trest dostaví a s jeho neodvratitelností, která upevňuje víru, že za zločin přichází trest. O tom, jaký je stav a budoucnost vězeňství, rozhoduje podle něj sama společnost. „Vězeňská služba naplňuje objednávku politické reprezentace, ale musí k tomu mít i odpovídající podmínky,“ upozornil.