Zveřejněno
Proporcionalita způsobu vedení exekuce
Automatické zřizování exekutorského zástavního práva, bez ohledu na hodnotu vymáhané pohledávky a celkovou hodnotu postižených nemovitostí povinného, je nezákonné. Stejně nezákonné je také automatické vydávání exekučních příkazů k prodeji nemovitostí povinného, bez ohledu na hodnotu vymáhané pohledávky s veškerým očekávaným příslušenstvím a zejména bez ohledu na možnost uspokojení vymáhané pohledávky přednostními způsoby exekuce.
Zástupce ochránkyně uzavřel šetření postupu Ministerstva spravedlnosti při vykonávání dohledu nad činností soudního exekutora. Stěžovatel poukazoval na nepřiměřenost provedení exekuce, neboť exekutor „zablokoval“ jedenáct jeho nemovitostí v hodnotě několika milionů Kč (a dále tři běžné účty) pro vymáhání nezaplacení výživného na syna v celkové výši 71 196 Kč. Stěžovatel v dané věci podával opravné prostředky, zasílal žádosti o zastavení exekuce a o odblokování majetku, stížnosti ministerstvu na postup exekutora, upozorňoval, že dlužnou částku exekutorovi uhradil na jeho účet.
Ochránce šetřením zjistil, že exekutor v dané věci zřídil exekutorské zástavní právo ke všem nemovitostem povinného netvořícím jednotný funkční celek. Současně vydal exekuční příkazy k prodeji těchto nemovitostí, a to bez ohledu na výši vymáhané pohledávky. Ministerstvo spravedlnosti tento postup exekutorovi nevytklo.
Ochránce dospěl k závěru, že je nutné vždy posuzovat proporcionalitu cíle exekuce a nutných zásahů do práv povinného. Pokud by k uhrazení pohledávky s veškerým příslušenstvím, i s patřičnou rezervou dle ustanovení 58 odst. 1 exekučního řádu, postačovalo zřízení zástavního práva jen k některým nemovitostem povinného (k jednomu funkčnímu celku), je nadbytečné zřizovat zástavní právo i k dalším nemovitostem, a omezovat tak práva povinného nad míru potřebnou k zajištění práv oprávněného.
Za použití argumentace a minori ad maius tyto závěry dopadají i na praxi „automatického“ vydávání exekučních příkazů nařizujících provedení exekuce prodejem (všech) nemovitostí povinného. Ochránce má za to, že k automatickému nařizování exekuce prodejem (všech) nemovitostí povinného není legitimní důvod.
Ministerstvo spravedlnosti se nakonec s těmito závěry ztotožnilo a potvrdilo, že vydání exekučního příkazu k prodeji nemovitosti nemá pouze zajišťovací charakter a tím spíše je u něj nutné klást důraz na přiměřenost. Zástupce ochránkyně proto uvítal úsilí ministerstva kárně stíhat exekutory za nepřiměřenost způsobu provedení exekuce prodejem nemovitých věcí a přislíbil ministerstvu plnou podporu.
Negativní dopady nepřiměřenosti zřizování exekutorského zástavního práva zmírnila novela exekučního řádu, která odstranila zákaz nakládání s majetkem, na němž bylo zřízeno exekutorské zástavní právo.