Zveřejněno
Proti certifikátu autorizovaného inspektora zatím jen žaloba
Přestože je činnost autorizovaných inspektorů problematická a dosud nebyla přijata novela stavebního zákona, která by současný stav napravila, je podle zástupkyně veřejného ochránce práv v tuto chvíli možné bránit se alespoň správní žalobou. Tuto cestu otevřel v letošním roce Nejvyšší správní soud svým rozhodnutím, že i když certifikát autorizovaného inspektora není možné napadnout opravnými prostředky podle správního řádu, je možné ho soudně přezkoumat. Dokud tedy nebude přijata nová právní úprava, mají občané alespoň tuto možnost obrany v případě, že nesouhlasí s plánovanou stavbou, domnívají se, že stavba bude zasahovat do jejich práv a zájmů, a ve standardním stavebním řízení by povinně byli účastníky řízení s právem uplatnit své námitky[1].
Na základě poznatků z podnětů doručených ochránci se zástupkyně veřejného ochránce práv rozhodla v roce 2010 zahájit šetření, jehož cílem bylo zmapovat počet a zejména obsah stížností na autorizované inspektory a dále zmapovat možnosti orgánů státní správy účinně dozorovat činnost autorizovaných inspektorů.
V rámci tohoto šetření zástupkyně ochránce:
- usiluje o legislativní změnu stavebního zákona tak, aby obsahoval možnost zrušení certifikátu vydaného v rozporu se zákonem
- hodlá přimět Ministerstvo pro místní rozvoj k vydání metodického stanoviska či pokynu, které by shrnulo možnosti stavebních úřadů (potažmo ministerstva) při řešení stížností na činnost autorizovaných inspektorů dle stávajícího stavebního zákona.
Ministerstvo pro místní rozvoj eviduje podněty ke kontrole činnosti konkrétních autorizovaných inspektorů a z jejich skladby je zřejmé, že na problémy s autorizovanými inspektory mnohdy upozornily samy stavební úřady. Ministr pro místní rozvoj v této souvislosti zástupkyni ochránce informoval již počátkem roku 2011, že odbor stavebního řádu připravuje stanovisko k podáním týkajícím se oznámení stavby posouzené autorizovaným inspektorem podle § 117 stavebního zákona. Zástupkyně ochránce proto ministra požádala, aby byla ve stanovisku podrobněji rozpracována i otázka, jak mají stavební úřady posuzovat situaci, kdy certifikát je vydán na základě pravomocného územního rozhodnutí, které je však následně zrušeno. Jako další námět na doplnění stanoviska předložila otázku, který správní orgán je oprávněn (a povinen) kontrolovat dodržování podmínek závazného stanoviska obstaraného jako podklad pro certifikát autorizovaného inspektora (jedná se o výklad ve spojení s ustanovením § 4 odst. 5 stavebního zákona).
Ministerstvo přislíbilo vydání stanoviska ke zkrácenému stavebnímu řízení jako metodickou pomůcku pro stavební úřady a jeho publikaci na svých internetových stránkách. Původní termín vydání stanoviska byl březen 2011, ten ministerstvo nedodrželo s omluvou, že se soustředilo na přípravu novely stavebního zákona. Stanovisko k dnešnímu dni vydáno nebylo.
Zástupkyně ochránce je přesvědčena, že bez změny stavebního zákona nelze zamezit problémů v praxi. Pouze soudní ochrana nestačí a navíc nebude účinná, pokud žalobě zároveň nebude přiznán odkladný účinek, aby stavebník nemohl ve stavebních pracích pokračovat do doby, než bude o žalobě rozhodnuto.
Podle zástupkyně ochránce je nutné zajistit právní ochranu osob, které mají vlastnická či jiná práva k sousedícím nemovitostem, i jinak, než jen soudní cestou. Pokud totiž autorizovaný inspektor či stavebník dotčené osoby sám neosloví a neseznámí je se svým záměrem, aby mohly vznést námitky už ve fázi přípravy, dozví se o projektu až ve chvíli, kdy se staví. Žaloby tak přicházejí příliš pozdě a ani v případě, že soud žalobě přizná odkladný účinek, není zaručeno nastolení právního stavu.
Záměrem vytvoření institutu autorizovaného inspektora bylo zjednodušení povolování „nekonfliktních“ stavebních záměrů. Nedostatečná právní úprava však umožňuje, aby byl institut autorizovaného inspektora fakticky zneužíván. V praxi je běžné, že se autorizovaných inspektorů využívá naopak u rozsáhlých stavebních záměrů, které vyvolávají veřejnou diskuzi a negativní reakce občanů žijících v okolí a u nichž by mohlo být složité vypořádat se s námitkami účastníků ve standardním stavebním řízení.
Případ Bauhaus
Typickým příkladem praktických dopadů nedostatečné právní úpravy a zneužití institutu autorizovaného inspektora může být případ Obchodního centra Hobby Market Brno-Ivanovice (Bauhaus). Stavebník původně žádal o vydání stavebního povolení ve stavebním řízení, v němž je zákonem jasně vymezen okruh účastníků řízení (zejména vlastníci sousedních pozemků). Následně se však rozhodl pro tzv. zkrácené stavební řízení, tj. pro využití autorizovaného inspektora, který okruh účastníků řízení výrazně omezil, takže ani vlastníci sousedních pozemků nebyli osloveni. Ti pak, jako členové občanského sdružení, namítali i další nedodržování zákona ze strany autorizovaného inspektora.
Přestože byla podána žaloba a soud rozhodl o jejím odkladném účinku, tj. o zastavení činnosti a „zakonzervování“ stavu až do rozhodnutí o žalobě, stavebník pokračoval v pracích, stavbu dokončil, začal s navážením a uskladňováním zboží. Objekt je nyní připraven k zahájení provozu a stavebník požádal stavební úřad o vydání kolaudačního souhlasu.
Stavební úřad není oprávněn přezkoumávat certifikát autorizovaného inspektora, i když je namítána jeho protiprávnost, takže ani není možné přičítat mu nyní vinu za to, že stavbě obchodního centra nezabránil. Podle zástupkyně ochránce však stavební úřad pochybil, když dostatečně rychle nereagoval na protiprávní užívání stavby pro navážení a skladování zboží. Žaloba proti certifikátu dosud nebyla projednána, ale její odkladný účinek znamená pozastavení právních účinků certifikátu a fakticky zakonzervování stavu věci až do vydání soudního rozhodnutí. Do té doby není možné stavbu zkolaudovat a tedy ani užívat. Stavební úřad má povinnost pokutovat užívání nezkolaudované stavby jako správní delikt.[1] Už při projednávání nového stavebního zákona (účinný od roku 2007) veřejný ochránce práv opakovaně upozorňoval na nutnost upravit činnost autorizovaného inspektora a zejména umožnit opravné prostředky proti jeho certifikátu. Až dosud ke doporučované změně zákona nedošlo. Teprve nyní připravovaná novela stavebního zákona se snaží reagovat na nedostatky právní úpravy autorizovaných inspektorů. Přenáší kontrolu jejich činnosti na stavební úřady včetně možnosti zakázat stavbu, či deklarovat, že nevzniklo právo stavět, pokud nebyly splněny všechny podmínky. Jde sice o další zátěž stavebních úřadů, nicméně pro účastníky řízení, resp. osoby dotčené certifikátem je úprava příznivější. Počítá totiž i s tím, že k vydání certifikátu autorizovaného inspektora bude nutné záměr zveřejnit a získat souhlasy dotčených osob, nikoli pouze jejich vyjádření. Pokud dotčené osoby, které by jinak byly účastníky stavebního řízení, uplatní námitky, musí je autorizovaný inspektor posoudit a projednat. V případě, že nedojde k odstranění rozporů mezi dotčenými osobami, nemůže být certifikát vydán a stavba musí být projednána ve standardním stavebním řízení.