Zveřejněno
Průběžná zpráva k havárii na Bečvě: podle ombudsmana způsobila komplikace nejasná právní úprava
Z průběžného šetření, které ombudsman zahájil z vlastní iniciativy, vyplývá, že při řešení havárie spojené s masivním úhynem ryb na řece Bečvě v září loňského roku se ukázala nedostatečnost současného vodního zákona – a to především v oblasti ohlašování a zneškodňování havárií.
To vedlo k tomu, že některé z úřadů nedostaly včas potřebné informace. Kvůli nejasnostem v zákoně se zpráva o havárii dostala ke krajským úřadům v zasažených oblastech až následující den. Kraje přitom mohly už v den havárie plnit roli koordinátora při jejím zneškodňování.
„S určitou nadsázkou můžeme říct, že všichni mají informovat všechny, až se následně ztratí přehled o tom, kdo koho kdy informoval. To se stalo i u havárie na Bečvě, když vodoprávní úřad Valašské Meziříčí dostal informaci, že Českou inspekci životního prostředí zatím nikdo o události neinformoval. Přitom inspekce o havárii už víc než dvě hodiny věděla,“ dodává k průběžným výsledkům šetření ombudsman Stanislav Křeček.
I proto ombudsman vítá návrh novely vodního zákona. Nově by mělo první oznámení o havárii směřovat na Hasičský záchranný sbor. Ten by pak následně informoval všechny další dotčené složky, od vodoprávního úřadu přes správce povodí až po Českou inspekci životního prostředí.
Současný zákon také podle ombudsmana neřeší jednoznačně situaci, kdy havárie zasáhne oblast více obcí s rozšířenou působností, které ale leží v různých krajích. To byl zřejmě důvod, proč se nakonec informace o havárii dostala ke krajským úřadům až následující den. Dohoda mezi krajskými úřady Zlínského a Olomouckého kraje, že další koordinaci převezme ten olomoucký, byla podle ombudsmana v mantinelech, které krajům určuje správní řád.
Ombudsman během šetření oslovil jednotlivé vodoprávní úřady v oblastech zasažených havárií a také Krajský úřad Zlínského kraje, Českou inspekci životního prostředí, Povodí Moravy i Ministerstvo životního prostředí jako ústřední vodoprávní úřad. Zajímalo ho především, kdo a kdy je o havárii jako první informoval a jaké kroky úřady podnikly bezprostředně po zjištění havárie. Zjišťoval také, jestli podaly jinému správnímu orgánu podnět k dalšímu šetření. Ombudsman se také ptal, jestli v současné právní úpravě vidí nějaké nedostatky.
Předmětem šetření ochránce byl výhradně postup úřadů. Do působnosti ombudsmana nespadá šetření, kdo závadné látky do řeky vypustil. Zjištění pachatele je na orgánech činných v trestním řízení. Ombudsman se svými závěry z předběžné zprávy seznámí příslušné úřady. Podle jejich vyjádření pak zváží další kroky.