První odvolání proti nepřijetí dětí do školek a školky bez rezerv

Zástupce veřejného ochránce práv se seznámil například s odvoláním matky proti rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost o přijetí jejího tříletého syna do mateřské školy v Praze. Zástupce ochránce se pozastavuje zejména nad tím, že rozhodnutí ředitelky školy obsahuje všechny negativní skutečnosti, které veřejný ochránce práv už od roku 2011 kritizuje jako diskriminační a tudíž nezákonné a zahrnul je rovněž do svého Doporučení k naplňování práva na rovné zacházení v přístupu k předškolnímu vzdělávání ze dne 9. 10. 2012.

Jak vyplývá z odvolání, přijala ředitelka školky (správní orgán) k předškolnímu vzdělávání 24 dětí a obsadila všechna volná místa. Neponechala si žádná jako rezervu pro dodatečně přijaté děti na odvolání. Znemožnila tím jakémukoli odvolateli domoci se změny napadeného rozhodnutí, i kdyby bylo shledáno nezákonným. Takový postup správního orgánu je bezpochyby zcela v rozporu s požadavky na zákonnost a na řádný výkon veřejné správy tak, jak je uvedeno ve správním řádu a jeho zásadách.

Z odvolání proti nepřijetí dítěte rovněž vyplývá, že ředitelka školy pro rozhodování striktně zvolila jediné kritérium, a to věk dítěte. Veřejný ochránce práv přitom již dříve opakovaně upozorňoval, že stanovení pouze některého kritéria považuje za tvrdé a ve svém důsledku diskriminační. Ředitelka školy, jako správní orgán, naprosto rezignovala na svou povinnost vést správní řízení a uplatnit správní uvážení. Z jejího rozhodnutí není vůbec zřejmé, jakými úvahami se ve správním rozhodování řídila, zda například všech 24 přijatých dětí bylo přijato v posledním roce před nástupem do základní školy (pak by bylo zvolení kritéria věku legitimní), nebo zda mezi přijatými dětmi byly i děti mladší. Při rozhodování nedošlo k individuálnímu posuzování potřeb dítěte, nebyla brána v úvahu ani například sociální situace dítěte (otec se vyhýbá placení výživného a je policií hledanou osobou, rodině hrozí sociální vyloučení aj.)

Zástupce veřejného ochránce práv nemůže zasahovat do rozhodování správních orgánů, nemůže jim radit, jak mají v odvolání rozhodnout. Bude ho však velmi zajímat, zda odvolací orgán, v tomto konkrétním případě Krajský úřad Středočeského kraje, bude tolerovat zjevně protiprávní rozhodnutí ředitelky školy. Zejména by pak zástupce ochránce uvítal, pokud by krajský úřad, v případě že potvrdí protiprávnost nepřijetí dítěte do školky, sám zjednal ve věci nápravu.

V této souvislosti zástupce ochránce opět připomíná, že krajské úřady by měly v odvolacím samy rozhodnout o přijetí dítěte, i kdyby tím došlo k překročení kapacity školky. Je pak na zřizovateli, aby do zahájení školního roku uvést kapacitu školky do souladu se zákonem, tj. navýšit její kapacitu rozšířením školky apod. Zástupce ochránce doporučuje, aby rodiče (zákonní zástupci) v odvolání ke krajskému úřadu přímo uváděli, že navrhují, aby krajský úřad zrušil rozhodnutí ředitele školky a sám ve věci rozhodl.