Rok 2010 z pohledu ochránce – víc šetření, víc vlastních iniciativ

Z pohledu činnosti veřejného ochránce práv byl rok 2010 nejen rokem desátého výročí vzniku této instituce v České republice, ale také rokem významných změn a událostí. 9. května zemřel první český veřejný ochránce práv Otakar Motejl, 13. září se funkce ujal nově zvolený ombudsman Pavel Varvařovský.

Po letech 2006 a 2007, kdy se počet přijatých stížností stabilizoval a pohyboval se kolem 6000 podnětů k šetření ročně, přinesly následující dva roky 2008-2009 skokový nárůst o další tisíc stížností. Toto zvýšení však nesignalizovalo zhoršení práce státní správy. Mnohem více lidí než dřív se v těchto letech na ochránce obracelo ve věcech, které nebyly v jeho působnosti a v nichž jim mohl poskytnout pouze radu, jak mají postupovat. Rok 2010 s 6309 doručenými podněty k šetření z tohoto pohledu znamenal návrat ke stabilitě a zejména ke zvýšení počtu stížností v působnosti. Ochránce se mohl ve větší míře věnovat podnětům směřujícím proti orgánům státní správy a plně tak využít svých zákonných oprávnění. Projevilo se to zvýšeným počtem zahájených šetření a zejména o 27 % častějším využití oprávnění zahájit šetření z vlastní iniciativy. Tento trend pokračuje i v prvních měsících roku 2011 nejen vyšším podílem stížností v působnosti, ale i 11 šetřeními z vlastní iniciativy, která ochránce od ledna zahájil.

Vedle toho se ochránce soustředil také na další dvě role, jimiž ho zákon pověřuje, tj. vykonávání činnosti nezávislého orgánu pro systematický dohled nad dodržováním práv osob omezených na svobodě a role národního orgánu pro rovné zacházení. V průběhu roku 2010 ochránce vykonal 55 systematických návštěv v zařízeních, kde se nacházejí či mohou nacházet osoby omezené na svobodě, a zabýval se 176 doručenými podněty s namítanou diskriminací.

Co říkají statistiky roku 2010

• Ochránce obdržel 6309 stížností v základní působnosti, 176 stížností v oblasti rovného zacházení a provedl 55 systematických návštěv zařízení omezujících svobodu.
• Zahájil 724 šetření, z nichž ve 481 případě konstatoval, že úřad pochybil.
• 55 provedených systematických návštěv znamená, že prakticky každý týden v roce byla monitorována situace a podmínky v jednom zařízení.
• Z vlastní iniciativy ochránce zahájil 40 šetření v základní působnosti a dalších 5 v oblasti rovného zacházení.
• V 17 případech byl nucen využít sankčního oprávnění a vyrozuměl nadřízený orgán nebo informoval veřejnost poté, co úřad nenapravil svá pochybení (šlo o 2 případy týkající se dávek pomoci v hmotné nouzi, 2 související se stavebním řízením, 2 případy z oblasti evidence obyvatel, 2 ze správy pozemních komunikací, 2 týkající se práva na informace a po jednom případu z oblasti zápisu práv do katastru nemovitostí, činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví, Policie ČR, matričních úřadů, archivní správy, průtahů v soudním řízení a konzulárních služeb.
• Dnem s nejvyšším počtem přijatých stížností byl 16. únor 2010, kdy se na ochránce obrátilo 62 osob s podnětem k šetření.
• Ochránce uplatnil připomínky k 22 navrhovaným zákonům a vyhláškám.
• Jako vedlejší účastník řízení u Ústavního soudu se vyjádřil k 5 návrhům na zrušení podzákonných předpisů.
• Podal návrh na zahájení kárného řízení s místopředsedou Vrchního soudu v Praze a návrh na podání žaloby k ochraně veřejného zájmu ve věci prodloužení trasy metra A v Praze.

Sociální zabezpečení trvale nejpalčivější

Problémy související se sociálním zabezpečením představovaly i v roce 2010 nejčastější téma stížností. Významným úspěchem bylo schválení novely zákona o pomoci v hmotné nouzi, která odstranila závažnější problém – snížení částky na živobytí u osob invalidních ve III. stupni, které nemají nárok na invalidní důvod.

Častou námitkou stěžovatelů bylo nepřiznání příspěvku na péči na základě kontrolní lékařské prohlídky. V této souvislosti ochránce upozorňuje, že závěry posudkového lékaře nejsou závazným stanoviskem. Správní orgán ho má vyhodnotit jako každý jiný důkaz a zejména se vypořádat s možnými rozpory posudku s výsledky sociálního šetření.

Ochránce rovněž kritizoval zjišťování majetkových a sociálních poměrů zdravotně postižených žadatelů o fakultativní dávky. Takové jednání úřadů nemá oporu v zákoně.

Kritice ochránce podrobil postup Ministerstva práce a sociálních věcí při vyřizování žádostí o přiměřené zadostiučinění za průtahy v řízení u ČSSZ. Žádosti nejsou vyřizovány v zákonné lhůtě, ministerstvo na ně často vůbec nereaguje a iniciuje tak zbytečné soudní spory, v nichž se pak nechává zastupovat advokátní kanceláří. Takové jednání označil ochránce za nehospodárné a neúčelné vynakládání prostředků státního rozpočtu. Desatero dobré praxe pro posouzení žádostí o odškodnění ochránce předkládá Poslanecké sněmovně jako nelegislativní doporučení.

Intenzivní monitoring omezování svobody

V roce 2010 ochránce provedl dosud největší počet systematických návštěv zařízení, v nichž se nacházejí nebo se mohou nacházet osoby omezené na svobodě. Zaměřil se především na zařízení tzv. de iure detence, kde jsou osoby omezeny na svobodě veřejnou mocí. Konkrétní návštěvy se uskutečnily zejména v 34 policejních útvarech (126 policejních cel), 7 věznicích, 4 zařízeních pro zajištění cizinců a azylových zařízení, 7 zařízeních sociální péče.

První rok s antidiskriminačním zákonem

V průběhu prvního roku činnosti jako národního orgánu k ochraně osob před diskriminací a nerovným zacházením se na ochránce obrátilo 176 se stížností, v níž namítali diskriminaci. Ve 29 případech ji šetření potvrdilo a ochránce stěžovatelům kromě právního rozboru poskytl i radu, jak by měli dál postupovat. Nejčastěji byla diskriminace namítána v oblasti práce a zaměstnávání, bydlení a přístupu ke zboží a službám.