Rozdílné ceny ano, ale jen z legálních důvodů

Existence různých cen za stejné zboží či službu je běžným projevem tržního hospodářství. Stanovení rozdílných cen nebo poskytování slev určitým skupinám spotřebitelů je obvykle motivováno snahou přilákat je ve větším množství a zvýšit tak celkový zisk. Vedle práva hospodářské soutěže je však trh vázán i zákazem diskriminace, takže používání různých cen nesmí být založeno na některém zakázaném diskriminačním důvodu (rasa, etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientace, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víra či světonázor). Rozlišování také nesmí zasahovat do důstojnosti jednotlivců a musí být rozumně odůvodněné.

Zákaz diskriminace při poskytování zboží a služeb nemá vést k jednotným cenám, ani bránit podnikání. Má pouze chránit jednotlivce, kteří by mohli být na základě zakázaného důvodu vyloučeni z možnosti koupit si určité zboží nebo využít určitou službu. Při poskytování slev nebo stanovení rozdílných cen je proto vždy třeba posuzovat, zda použité kritérium není zákonem zakázané, nebo zda je možné toto rozlišování rozumně odůvodnit.

Slevy mají obvykle nalákat co největší počet spotřebitelů, i těch, kteří by jinak o zboží či službu neměli zájem. Zcela legitimně jsou proto nižší ceny či slevy určeny buď osobám, které nejsou mezi zákazníky dostatečně zastoupeny, nebo spotřebitelům s nižšími příjmy (studenti, důchodci apod.). Běžně se tak můžeme setkat se zvýhodněným vstupným pro děti, studenty či seniory. Je také legitimní nabídnout např. volné či zvýhodněné vstupné na fotbalová utkání pro ženy a děti s cílem přilákat je na stadion, nebo poskytnout mužům zvýhodněnou cenu tanečních kurzů, pokud se v kurzu učí párový tanec a je třeba zajistit vyrovnaný počet mužů a žen.

Prakticky nikdy nejde odůvodnit rozlišování z důvodu rasy, etnického původu a národnosti. Jestliže někdo stanoví vyšší cenu vstupného či jiné služby například pro příslušníky vietnamské komunity, dopouští se protiprávního jednání. Stejně tak je nepřípustné například stanovení vysoké ceny pouze pro příslušníky menšinové sexuální orientace (ochránce se setkal s případem, kdy běžné vstupné do klubu bylo 50 Kč, ale po příslušnících menšinové sexuální orientace bylo vyžadováno 400 Kč). Jestliže je neúměrně vysoká cena stanovena proto, aby odradila nevítané návštěvníky či zákazníky a zamezila jim přístup k dané službě, jedná se o porušení antidiskriminačního zákona.

Dvojí ceny pro cizince

Zvláštním, v českém prostředí mnohokrát diskutovaným, případem jsou dvojí ceny pro Čechy a pro cizince v rámci cestovního ruchu. Za totožnou službu je stanovena různá cena pouze v závislosti na tom, jestli zákazník mluví či nemluví česky. Obvyklým a opakovaným argumentem má být vyšší kupní síla cizinců. Rozdílné ceny se tak stále vyskytují v hotelech, stravovacích službách, u taxislužeb nebo v případě vstupného do kulturních památek. Právo Evropské unie přitom zakazuje rozdílné zacházení s příslušníky členských států s tím, že podmínky při využívání služeb a nákupu zboží musí být pro všechny stejné. Pokud tedy s vyšší cenou pro cizince není spojena žádná speciální služba (např. turistická prohlídka poskytovaná v cizím jazyce), je požadování vyšší ceny v rozporu s právem EU a může být i nepřímou diskriminací z důvodu státní příslušnosti. V České republice existuje k otázce účtování jiných cen zahraničním turistům i soudní rozhodnutí, a to dokonce z doby před vstupem do EU a před přijetím antidiskriminačního zákona. Obvodní soud pro Prahu 6 v roce 1999 ve sporu o různou výši vstupného za prohlídku Trojského zámku rozhodl, že vyšší vstupné pro cizince bez poskytnutí nadstandardní služby je v rozporu s dobrými mravy, a přiznal cizinci náhradu škody. V současné době by se jednalo o jednoznačné porušení práva EU.

Podrobné stanovisko ochránce k cenovému rozlišování s vysvětlením situací, v nichž může docházet k diskriminaci, a s příklady najdete  zde (363.5 kB, Adobe Acrobat dokument).

Vlastní doporučení najdete  zde (330.5 kB, Adobe Acrobat dokument).