Rušení železniční trati Děčín – Oldřichov

Veřejný ochránce práv ukončil šetření postupu orgánů veřejné správy v souvislosti s plány na zrušení regionální železniční trati č. 132 Děčín – Oldřichov u Duchcova a následně na využití tělesa trati pro umístění přivaděče k dálnici D8. Ochránce se nezabýval otázkou, zda je rozhodnutí orgánů veřejné správy správné, a nevydává ani stanovisko, jestli je navrhovaný projekt lepší nebo horší než případná jiná varianta.

Taková rozhodnutí ochránci nejen nepřísluší, ale ochránce z podstaty své funkce nevydává žádná rozhodnutí. Má právo analyzovat postup orgánů veřejné správy, poukazovat na pochybení, navrhovat a doporučovat opatření. V šetření podnětů týkajících se dopravních či jiných rozsáhlých staveb ochránce vždy apeloval na orgány státní správy, aby svým jednáním už dopředu neupřednostňovaly jedinou variantu bez objektivního zvážení všech okolností a dalších možností. Stejně tak je tomu v případě železniční trati č. 132 Děčín – Oldřichov u Duchcova.

Již v průběhu šetření ochránce poukazoval na rozpor mezi Státní politikou životního prostředí a Dopravní politikou ČR na jedné straně a postupem veřejné správy, vrcholícím zastavením provozu na trati č. 132, na straně druhé. Jak ochránce zjistil, veřejná osobní doprava byla na trati postupně utlumována – docházelo k redukci spojů a rozvázání tradičních přípojů, nedostatečná byla údržba a péče o rozvoj dráhy. Toto utlumování nakonec vyústilo v zavedení tzv. nulového grafikonu v prosinci 2007, tedy k neobjednání železniční dopravy na trati. Skutečnost, že na trati, kterou do roku 2006 používalo cca 1000 cestujících denně, utlumováním dopravy klesl počet cestujících na méně než polovinu, což mohlo být následně využito jako argument k úplnému zrušení osobní železniční dopravy na trati, považuje ochránce za nebezpečný precedens z pohledu zabezpečení dopravní obslužnosti.

Ochránce je přesvědčen, že rušení železniční dopravy by v souladu se státní politikou měla předcházet veškerá možná opatření, jak provoz zefektivnit a učinit ho pro cestující atraktivním. Teprve po vyčerpání všech možností a neúspěchu realizovaných opatření může dojít k zastavení dopravy na konkrétní trati. Ani zastavení dopravy však nemusí znamenat úplné odstranění trati. Ochránce je toho názoru, že dopravní politika by měla být prozíravá a měla by zohledňovat nejen aktuální stav, ale i možný budoucí rozvoj. Přestože na konkrétní trati aktuálně není požadována osobní či nákladní doprava, neměla by být tato infrastruktura okamžitě rušena. Nelze totiž vyloučit, že v důsledku změny dopravních potřeb v území (např. výstavba nové průmyslové zóny, nárůst počtu obyvatel v lokalitě, přetíženost silnic) či v důsledku globálních změn (např. riziko „ropného šoku“) bude požadavek na železniční dopravu v budoucnosti znovu vznesen. Takovou politiku, maximálně šetrnou k životnímu prostředí, uplatňují například v Rakousku nebo Švýcarsku.

Jako obecně problematické ochránce v souvislosti s železniční dopravou vnímá nedostatečnou modernizaci železnice. Zatímco silniční síť od roku 1989 prošla a i nadále prochází zásadní kvalitativní změnou, nic podobného se nedělo se železniční infrastrukturou. Prohlubující se zaostávání regionální železniční infrastruktury za silniční je tak podle ochránce zapotřebí urychleně řešit.

Podle ochránce je při rozhodování o další existenci trati třeba zamyslet se také nad eventuelním potenciálem trati pro rozvoj turistického ruchu v oblasti. Svým umístěním na svazích Krušných hor a Českého středohoří se trať stala součástí krajiny a sama o sobě by se mohla stát turistickým produktem, což potvrzuje i zájem okolních samospráv o její zachování.

Potvrzení závěrů ochránce v zásadě přineslo i stanovisko Ministerstva životního prostředí k posouzení vlivů záměru výstavby dálničního přivaděče z Děčína k dálnici D8 na životní prostředí (EIA). Variantu vedení dálničního přivaděče v trase železniční tratě č. 132 vyhodnotilo ministerstvo jako nepřijatelnou. Podle závěrů expertů vykazuje větší vlivy na obyvatelstvo a nenaplňuje znaky obchvatu města Děčína, ale je průtahem centrem části Děčín-Podmokly. Vyžaduje navíc zrušení železniční tratě, což je v rozporu se Státní politikou životního prostředí a s Dopravní politikou ČR. Ministerstvo v této souvislosti nabídlo investorovi stavby, Ředitelství silnic a dálnic, aktivní spolupráci při hledání všestranně přijatelného řešení.

Vzhledem k vydanému stanovisku EIA a k informaci o žalobě podané u Městského soudu v Praze proti správnímu rozhodnutí o zrušení veřejné drážní dopravy se ochránce rozhodl ukončit své další působení v této kauze.