Seriál Ochránce – 2. díl – soudní průtahy

Právo na spravedlnost. Někdy na ni čekáte, kvůli průtahům soudních řízení, až příliš dlouho. Režie P. Kotrla

Ombudsman Pavel Varvařovský hned na úvod druhého dílu Ochránce říká: „Každý má právo na to, aby jeho věc, kterou předloží soudu, byla vyřízena v souladu s právem, aby byla vyřízena v procesu, který je fér, korektní – a aby byla vyřízena v přiměřené lhůtě, která odpovídá charakteru té věci.“ Na kancelář ombudsmana se často obracejí lidé s tím, že nejsou spokojeni s rozsudkem. Do soudních rozhodnutí ale veřejný ochránce práv zasahovat nesmí. Proti soudním průtahům ale aktivně vystupuje často. Zasáhl třeba i v případě liknavého rozhodování o pěstounské péči, kdy nezletilé dívce hrozilo, že se ocitne v dětském domově, přestože se o ni chtěla postarat dospělá sestra.

Pan U. se soudil o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a náhrada mzdy. Stěžoval si na nepřiměřenou délku soudního řízení a také na skutečnost, že soudkyně opakovaně nerespektovala závazný právní názor odvolacího soudu. Soudce sice nelze jakkoliv postihovat za vytvoření si vlastního právního názoru na určitou věc, a to ani tehdy, pokud se uvedený právní názor později ukáže být nesprávným. Pokud však soudce svůj nesprávný právní názor aplikuje i poté, co bylo jeho rozhodnutí odvolacím soudem zrušeno právě pro nesprávnost tohoto názoru, snižuje svým jednáním důvěru veřejnosti v nestranné, nezávislé a spravedlivé rozhodování soudů, čímž se dopouští kárného provinění. V tomto případě však již kárný postih soudkyně nebyl možný.

Paní K. namítala průtahy v soudním řízení ve věci určení otcovství a v opatrovnickém řízení. V případě průtahů je možné žádat soud o odstranění průtahů (stížnost na průtahy) nebo podat návrh na určení lhůty k provedení určitého úkonu v řízení. Paní K. se takto na soud obrátila, ale své podání formulovala jako výzvu k urychlení řízení. Ze své podstaty se jednalo o návrh na určení lhůty, ovšem soud to tak nesprávně nevyhodnotil.

Paní Č. si stěžovala na průtahy v opatrovnickém řízení, kdy žádala o svěření nezletilé sestry do své péče. Na její žádost o nařízení jednání (tedy o určení lhůty) soud nereagoval. Celková doba řízení byla 2 roky, což je zejména v případě opatrovnického řízení nepřijatelné. Po šetření ochránce předseda soudu uznal pochybení soudce a uložil mu výtku. Přislíbil také řádně vyřizovat veškeré budoucí návrhy na určení lhůty.