Šestý díl Ochránce

Jakékoli nakládání s vodou je úřady přísně hlídané a kontrolované. Ať už jde o odebírání, vypouštění nebo jiné využívání, v podstatě na všechno potřebujete příslušná povolení. Pan Bernášek koupil v devadesátých letech od státu malou vodní elektrárnu. Pak ale dostal pokutu, se kterou se nechtěl smířit. Dohledal stará oprávnění k provozu jednotlivých turbín, nainstalovaných dávno předtím, než elektrárnu začal provozovat, a obrátil se na ombudsmana. Ten ve složitých jednáních s úřady a šetření zjistil, že úřady sice panu Bernáškovi správně uložily pokutu, jenže za něco jiného, než za co ji měl dostat.

Pro mnoho lidí je místo narození srdeční záležitost, i když v daném místě už třeba léta nebydlí. Silnou citovou vazbu má k rodným Rankovicím i paní Housková, přestože tam vlastně od narození nežije. Proto ji také značně rozladilo, když jí úřady do nových dokladů zapsaly jako místo narození jinou obec podle aktuálního územního členění. S podobnými případy se ochránce čas od času setkává u lidí narozených v dnes již neexistujících obcích (zaniklých např. v důsledku vybudování přehrady nebo důlní činnosti), ale může jít také o důsledek rozvoje měst, kdy se původně samostatné obce stávají součástí větších měst. V platných dokladech pak nemůže být zapsáno místo, které neexistuje.

Kreditní karty sice u nás nejsou tolik rozšířené jako v některých jiných zemích, ale právě cesta do zahraničí může být důvodem, proč si kreditní kartu pořídit. Když si třeba v zámoří chcete půjčit auto, kreditní karta je podmínkou. Přesně toto hodlal podniknout i pan Dressler, jenže hned v několika bankách ho odmítli, že je na kreditní kartu moc starý. Ukázalo se, že banky mají limit a lidem nad 70 let kreditní kartu neposkytnou, i když jde o dlouhodobé a solventní klienty banky.