Šestý díl Ochránce

Policie vs. důchodce

Stěžovatel přecházel vozovku v blízkosti přechodu pro chodce, ale v době, kdy pro chodce svítil signál Volno (prošel mezi stojícími auty). Toto jednání opodál stojící policista vyhodnotil jako podezření z přestupku, požádal stěžovatele o občanský průkaz, čemuž stěžovatel vyhověl. Policista nabídl stěžovateli možnost vyřízení věci v blokovém řízení s pokutou 100 Kč, což stěžovatel odmítl. Policista jej měl vyzvat, aby ho následoval k autu. Po cca 100 metrech se stěžovatel zeptal, jak dlouho ještě půjdou, a policista měl odpovědět, že asi 10 minut. To stěžovatel odmítl a vracel se zpět na zastávku trolejbusů. Následně podle záznamu policisty, vyzval policista stěžovatele: „Jménem zákona, pojďte s námi ke služebnímu vozidlu, kde bude celá věc řádně dořešena.“ Následovalo rozporuplné použití donucovacích prostředků, v jejichž důsledku došlo k újmě na zdraví stěžovatele. Ten si na postup policisty stěžoval, nicméně stížnost vyhodnotil ředitel Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje jako nedůvodnou.

Odškodnění za průtahy při přiznání invalidního důchodu

Stěžovatelka opakovaně žádala o invalidní důchod, ale první žádostí se nikdo nezabýval, druhá pak byla vyřízena po průtazích, takže když jí byl nakonec důchod přiznán, byl jí vyplacen za 5 let zpětně. Žádala proto po ministerstvu práce odškodnění, resp. přiměřené zadostiučinění za nesprávný úřední postup. I toto řízení se dostalo do průtahů a nakonec byla žádost zamítnuta.

Vytkli jsme ministerstvu nejen nedodržení lhůt, ale i nepřiznání alespoň částečného přiměřeného zadostiučinění. Upozornili jsme ministerstvo, že v jiných případech, například když měla ČSSZ průtahy 17 měsíců v rozhodování o zvýšení invalidního důchodu, ministerstvo odškodnění vyplatilo, zatímco v našem případě musela stěžovatelka čekat 21 měsíců, aby vůbec nějaký invalidní důchod dostávala. Ministerstvo nakonec ustoupilo a přiměřené zadostiučinění v penězích stěžovatelce přiznalo.

Podoba jména v rodném listu

Obrátila se na nás maminka, která se několik týdnů potýkala s úředníky ohledně zapsání křestního jména. Měla se jí narodit dcera a chtěla, aby se jmenovala Apoléna. Vycházela z toho, že u řady jmen jsou možné varianty s krátkou i dlouhou samohláskou (Magdalena/Magdaléna, Amelie/Amélie aj.). Do dotazníku tedy vyplnili jméno Apoléna.

Matrika to odmítla, protože tato podoba jména není v publikaci „Jak se bude vaše dítě jmenovat“, kterou se řídí. Stěžovatelka navíc zjistila, že se jí nepodaří získat ani odborný posudek, protože autorka knihy je jediná, kdo ho může napsat. Argumentovala tedy tím, že tuto podobu jména má zapsánu více než 6 obyvatelek České republiky, což je další z podmínek. Matrika však stále odmítala.

Podívejte se na tento díl v archívu ČT: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10363268581-ochrance/315281381960006/