Zveřejněno
Systém povinné veřejné služby není dořešen
Lidem v hmotné nouzi, kteří nevykonávají krátkodobé zaměstnání či bezplatnou práci pro obec alespoň 20 hodin měsíčně, je od 1. července 2009 dávka pomoci v hmotné nouzi snížena na existenční minimum. V řadě případů tyto pracovní příležitosti nedostupné, takže tito lidé zákonnou podmínku objektivně splnit nemohou. Zástupkyně ochránce souhlasí s principem veřejných služeb a myšlenkou motivace k zapojení do pracovního procesu. Systém podle ní ale není dořešen, požadované pracovní aktivity nejsou dostupné a zákon tvrdě dopadá zejména na zdravotně postižené.
Zákon o pomoci v hmotné nouzi stanovuje povinnost přijmout krátkodobé zaměstnání od úřadu práce, účastnit se veřejné služby zajišťované obcí nebo dobrovolnické služby a odpracovat tak minimálně 20 hodin měsíčně, což je pro mnohé nezaměstnané nerealizovatelné, protože tyto aktivity nejsou v řadě regionů fakticky dostupné. Zákon však tuto skutečnost nezohledňuje a lidem, kteří jsou v hmotné nouzi déle než 6 měsíců a požadovaný počet hodin neodpracují, se dávka automaticky sníží na existenční minimum (u jednotlivce 2020 Kč). Podle aktuálních informací získaných od Ministerstva práce a sociálních věcí byla v červenci 2009 vyplácena dávka pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí 123 824 osobám, z toho u 24 248 osob (přibližně 20 %) došlo ke snížení částky na existenční minimum. Mezi nimi je i 1460 osob, které pobíraly zvýšený příspěvek z důvodu dietního stravování.
Nový režim stanovení výše dávek pomoci v hmotné nouzi funguje od 1. července 2009 a na ochránce se od tohoto data obracejí lidé, kterým byla dávka snížena, aniž by úřad zohlednil, jestli je některá z požadovaných pracovních aktivit dostupná a jestli příjemce dávky pomoci v hmotné nouzi měl vůbec možnost takovou aktivitu vykonávat. Obce ani neziskové organizace nemají a ani fakticky nemohou mít povinnost veřejnou službu nebo dobrovolnickou práci zajišťovat. Vytvoření tohoto typu pracovních příležitostí je navíc spojeno s určitou administrativní a organizační zátěží, takže některé obce o nabízení těchto aktivit ani neuvažují. Může tak docházet k situaci, kdy osoba v hmotné nouzi usiluje o vykonávání veřejné služby nebo její alternativy, ale je odmítnuta, protože tato práce není vůbec k dispozici nebo je nabídka jen velmi omezená a může uspokojit pouze část zájemců. Například jen v Ostravě je podle informací sdružení Vzájemné soužití 3824 osob, které pobírají dávky v hmotné nouzi, ale veřejná služba bude k dispozici jen pro 178 lidí, tedy necelých 5 % příjemců dávek. I za této situace je lidem, kteří 20 hodin měsíčně neodpracují, dávka pomoci v hmotné nouzi snížena na částku existenčního minima.
Zástupkyně ochránce považuje důsledky právní úpravy v praxi za velmi vážné. Upozorňuje, že dopady nové právní úpravy narušují ústavní právo na pomoc v hmotné nouzi k zajištění základních životních podmínek. Mezi dlouhodobě nezaměstnanými je například i vysoké procento lidí se zdravotním postižením, kteří objektivně nemohou najít práci a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu jsou i při samotném výběru práce omezeni. Pokud jde navíc o zdravotně postiženou osobu s povinnou, lékařem stanovenou dietou, v důsledku nevykonávání veřejné služby jí bude podle nové právní úpravy odňata i část příspěvku určená na dietní stravování. V takovém případě lze podle zástupkyně ochránce o naplnění ústavního práva na nezbytnou pomoc v hmotné nouzi důvodně pochybovat.
Již v lednu 2008 upozorňoval ochránce v připomínkovém řízení, že novela zákona o pomoci v hmotné nouzi by měla brát v potaz reálnou dosažitelnost krátkodobého zaměstnání, dobrovolnické práce či dalších pracovních aktivit. Je sice správné požadovat o osobách dlouhodobě setrvávajících ve stavu hmotné nouze, aby v zájmu sociálního začleňování a vytváření pracovních návyků vykonávaly určité pracovní aktivity, ale není možné takovou podmínku stanovit, bez kvantitativní analýzy, zda takové krátkodobé uplatnění v regionech existuje. Připomínky nebyly akceptovány.
Postižení lidé se mohou bránit
Zástupkyně ochránce lidem, kteří se ocitnou v situaci, kdy je veřejná služba či její alternativa objektivně nedostupná a dávka pomoci v hmotné nouzi je jim snížena, aby si nechávali potvrdit, že se o veřejnou službu nebo její alternativy ucházeli, ale nebyla jim umožněna. Mohou úřady práce, obecní úřady či nevládní organizace žádat o potvrzení, že se snažili zákonnou podmínku splnit, ale jmenované úřady a instituce jim nemohly vyhovět. S těmito doklady pak mohou podat odvolání proti rozhodnutí o snížení dávky a namítat nedostupnost veřejné služby či jejího ekvivalentu. Odvolání je třeba podat úřadu, který rozhodnutí o snížení dávky vydal, a to nejpozději do 15 dnů od doručení rozhodnutí. Do dvou měsíců od vydání rozhodnutí odvolacího orgánu je pak možné bránit se soudně podáním správní žaloby k příslušnému krajskému soudu.
Dobrovolnická služba není pro každého
I dobrovolnická služba, která je jednou z alternativ pro zachování dávky pomoci v hmotné nouzi, má určitá omezení a ne každý uchazeč je pro ni vhodný. Ministerstvo vnitra a Ministerstvo práce a sociálních věcí proto v této souvislosti vydaly metodický pokyn, v němž doporučují úzkou spolupráci mezi orgány pomoci v hmotné nouzi a neziskovými organizacemi. Dobrovolnická služba by měla být doporučována osobám, které jsou v hmotné nouzi krátkodobě a dosud byly pracovně aktivní, takže je u nich větší předpoklad, že budou schopny dobrovolnickou službu vykonávat. U lidí dlouhodobě v hmotné nouzi je dobrovolnická služba jako nástroj k zachování pracovních dovedností problematická a ministerstva v jejich případě doporučují spíše veřejně prospěšné práce, veřejnou službu nebo krátkodobé zaměstnání. Na dobrovolníky jsou totiž v řadě projektů kladeny poměrně vysoké nároky, ať již jde o komunikační schopnosti, sociální inteligenci nebo psychickou vyrovnanost. Často je vyžadován i výpis z rejstříku trestů.
MPSV a MV ve svém metodickém pokynu uvádějí, že většina nezaměstnaných, které obce od účinnosti zákona o pomoci v hmotné nouzi (1. července 2009) doporučily na akreditované dobrovolnické projekty, nevyhovovala vstupním nárokům pro dobrovolnickou službu. Ministerstva proto doporučují orgánům pomoci v hmotné nouzi, aby si zmapovaly dobrovolnické organizace ve svém okolí, kontaktovaly je a zjistily, zda mohou aktuálně přijímat dobrovolníky, jakou činnost tito dobrovolníci vykonávají a jaké požadavky jsou na ně kladeny. Na základě těchto informací by měly rozhodnout, jestli v jejich evidenci osob v hmotné nouzi jsou vhodní adepti na dobrovolnickou činnost.