Zveřejněno
Pojišťovna má povinnost sama aktivně šetřit škodní událost
Zákon o pojišťovnictví ukládá pojišťovně povinnost provádět bez zbytečného odkladu šetření škodní události. K tomu je povinna využít všech svých oprávnění. Mezi mě opatření patří i právo nahlížet do spisu vedeného v řízení o trestném činu či správním deliktu, případně požádat o dobrovolnou spolupráci soukromé osoby, které byly přítomny vzniku škody. Pokud pojišťovna škodní událost sama řádně nešetří a pouze vyčkává, jak dopadne související přestupkové řízení, je to v rozporu se zákonem.
Na ochránce se obrátil stěžovatel se žádostí o prošetření postupu České národní banky, které zaslal stížnost na nečinnost pojišťovny při šetření škodní události. Stěžovatel byl poškozeným v dopravní nehodě a uvedl, že pojišťovna při vyřizování pojistné události nečinila dostatečné kroky, aby zjistila odpovědnost za vzniklou škodu na jeho vozidle. Místo toho vyčkávala na rozhodnutí obecního úřadu v řízení o přestupku. V přestupkovém řízení docházelo ke značným průtahům a nakonec bylo zastaveno, protože už uplynula lhůta pro zánik odpovědnosti za přestupek. Pojišťovna stěžovateli následně sdělila, že pojistnou událost odkládá bez výplaty pojistného plnění, protože se neprokázal jeho nárok. Uvedla, že ze správního spisu, do kterého nahlédla, nešlo dovodit odpovědnost pojištěného za vzniklé poškození vozidla stěžovatele. ČNB, na kterou se stěžovatel obrátil, došla k závěru, že pojišťovna nebyla nečinná, neboť opakovaně žádala úřad o zaslání konečného rozhodnutí v přestupkovém řízení.
Zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček však se závěrem ČNB nesouhlasil. Pojišťovna je povinna provést bez zbytečného odkladu řádné šetření škodní události. Musí využít svá oprávnění a nečekat, jak dopadne řízení o přestupku či trestném činu, který se škodní událostí souvisel. Přestupkové řízení a šetření škodní události má odlišný účel. V přestupkovém řízení se posuzuje odpovědnost za spáchání přestupku jako porušení veřejnoprávní povinnosti. Naproti tomu v případě šetření škodní události jde o posouzení soukromoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou dopravním prostředkem. I když spolu oba procesy souvisí, řídí se jinými kritérii a pravidly. Závěr jednoho nutně neurčuje závěry druhého. Navíc, jak upozornil zástupce ochránkyně, správní řízení je účastníky často úmyslně prodlužováno právě za účelem pozdějšího zastavení pro uplynutí lhůty pro zánik odpovědnosti za přestupek.
Podle zástupce ochránkyně tedy pojišťovna nemůže pasivně vyčkávat na výsledek správního řízení, ale musí využít svá oprávnění, tj. právo nahlížet do spisu vedeného v řízení o trestném činu či správním deliktu, případně požádat o dobrovolnou spolupráci osoby, které byly u dopravní nehody přítomny.
Poté, co zástupce ochránkyně shrnul své právní hodnocení ve zprávě o šetření, ČNB přehodnotila svůj postoj. Dospěla k závěru, že její postup v tomto případě nebyl správný a dokonce odporoval internímu metodickému pokynu. ČNB sdělila, že doplní šetření v souladu se závěry ochránce, a navíc s ohledem na hledisko dodržení odborné péče pojišťovny o své klienty. ČNB bude také důsledněji dbát na dodržování povinností ze strany pojišťoven.
Pozn. pokud ČNB při výkonu dohledu zjistí porušení povinnosti, která se vztahuje k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, má pojišťovně uložit povinnost odstranit nedostatky a určit k tomu přiměřenou lhůtu. Pokud tuto povinnost pojišťovna nesplní, může být naplněna skutková podstata správního deliktu, za který ČNB uloží pokutu až do výše 50 milionů Kč.